Březen 2008

Georgie Henley-narnie

30. března 2008 v 17:43 | radka |  herci
Georgie Henley
Georgie Laura Henley, jinak známý jako "Georgie" byla narozená v červenci 9. v roce 1995. V Anglii aktuálně navštěvuje Moorfields School pro děvčata. V roce 2005 začala její debut jako Lucinka Pevensie v Letopisech z Narnia: Lev, čarodějnice a skříň. Aktuálně filmuje "Jane Eyre".
Filmy
Letopisy Narnie: Princ Kaspian (2008) - - - Lucie Pevensie
Jana Eyre (2006) - - - mladý Jane
Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň (2005) - - - Lucie Pevensie
Adresa:
Georgie Henley
c/o Hamilton Hodell
Fifth floor
66-68 Margaret street
London
W1W 8SR
UK
Jméno: Georgie Henley
Narozeniny: Červenec 9, 1995
Oči: Modré
Vlasy: Tmavá hněď
Rodiče: Mike & Helen Henley
Sourozenci: 2 starší sestry, Rachael & Laura Henley
Koníčky: Psaní
Oblíbené filmy: Shrek, Billy Elliot, Hvězdné války 3

Skandar Keynes-narnie

30. března 2008 v 17:40 | radka |  herci

Skandar Keynes

Jméno: Skandar Amin Casperovy* Keynesy
Datum narození: Září 5. 1991
Narozený: Londýn, UK
Vlasová barva: Tmavá hněď
Oční barva: Hnědý
Matka: Zelfa Cecil Hourani
Otec: Randal Keynes
Sourozenci: Soumaya
Skandar se narodil 5.září 1991 v Londýně. mezi lety 2000 - 2005 navštěvoval Divadelní školu a jeho první profesionální role byla Enzo Ferrari v Ferrari (2003). Později dostal roli Edmunda v Letopisech Narnie a jako poslední z Pevensiových dostal roli. Jako Edmund zůstane i ve flmu Princ Kaspián a Plavbě Jitřního poutníka, která se bude natáčet v roce 2008.
Filmografie:
  • Letopisi z Narnia: Lev, čarodějnice a skříň (2005) - Edmund Pevensie
  • Ferrari (2003) - Enzo Ferrari v 8 let starý
  • Viktoriáncové - viktoriánský nalezenec
  • Macbeth RSC nahrávání
  • Zvláštnosti: (toto je překlad který mi poskytl počítač a nechce se mi uptravovat snad to pochopíte. Děkuji)
  • Během filmování lva, čarodějnice a šatník, Skandar musel jíst 35 kusy z tureckého potěšení které bylo "o velikosti jeho pěsti."
  • Charles Darwin, 19. století vědec který popularizoval vývojová teorie, je Skandar- ovo ohromný ohromný ohromný dědeček.
  • On vyzkoušel pro podíl v Nanně McPhee
  • Dostal růžový řemen z jeho castmates Anny Popplewell a William Moseley jak žert pro jeho/ho/něho 14. dárek k narozeninám.
  • Jeho oblíbené filmy jsou "cokoli co má krev a vnitřnosti.' šetření soukromého Ryana' bylo nebe."
  • Při filmování lev, čarodějnice a šatník, on musel dostat jeho/ho/něho obrnění upevnilo týdně protože on rostl 6 1/2 palce.
  • On navštěvuje stejnou školu jak Daniel Radcliffe (Harry Potter).
  • Jeho otec je autorský Randal Keynes.
  • On vyzkoušel pro roli Simonu v' chůvě McPhee'.
  • Může jet na koni.
  • Hraje roh (stupeň 5) a flétna (stupeň 3).
  • Má zelený pruh v tae kwon konat službu.
  • Byl vypovězení z jídelních cukrových produktů na sadě během filmování letopisců z Narnia: Lev, čarodějnice a šatník kvůli hyperaktivitě orientacím.
  • Jeho ideální místo k žít by byl "nějaké opravdu chladné místo v Tichém oceánu nebo na jih od Francie nebo Španělska. Kdesi horký a pláží. " *
  • On je Athiest.*
  • Favourtie televizní přehlídky jsou Family Guy a drhne.*
  • Favourtie hudba je "královna, Outkast, rozžhavené dočervené paprikové pepře, a zvukové stopy filmu."*
  • Kdybyste chtěli Skandarovi napsat:
    Skandar Keynes
    c/o Hamilton Hodell
    5th Floor
    66-68 Margaret Street
    London, W1W 8SR
    Jmený původ Skandar:
    Eskandar je varianta "Alexandra", původně perského původu, a pozdější šíření k arabský, turecký, a další východní jazyky (obvykle s nepatrnými změnami ve výslovnosti, jako "Iskander"), a je dokonce nalezený v užívání v nějakých částech Evropy. "Skandar" jednoduše zkrácení celého jména, jako u "Alexu" pro Alexandra.

Anna Popplewell-z narnie

30. března 2008 v 17:35 | radka |  herci
Anna Popplewell
Jméno: Anna Katherine Popplewell
Narozeniny: Prosinec 16, 1988
Vlasová barva: tmavý hnědý
Oční barva: osvětlit modrý
Výše: 5'3 a půl
Umístění: Londýn
Škola: Severní Londýn vysokoškolský
Chrám: St. Brida (ona je anglikánská církev křesťan ale je docela liberální a beleives různé zbytky)

OBLÍBENÝ
Barva: Modrý
Film: Čaroděj ze země Oz
Hudba: Coldplay, Kaiser šéf, Gavin DeGraw
Herci: Johnny Depp, Dustin Hoffman, Anthony Hopkins (také šeptal zbláznit se do Jake Gyllenhal)
Actresses: Meryl Streep, Natalie Portman, Juda Dench
Obchody: Všude - Portabello Market, mezera, Topshop, Selfridges...
Sport: Lyžování, lakros, Horsesback ježdění, plavání
Zvíře: Kůň
Hudební nástroj: Cello
Jídlo: Sushi
Služba: pracující s dětmi v umění a dramatu
Anna se narodila 16. prosince 1988 v Londýně. Jako nejstarší ze tří sourozenců se narodila doktorce a obhajci. Od svých šesti let Anna navštěvovala dramatickou školu. Její první debut byl ve filmu Frenchmenuová zátoka. Anna si zahrála v mnoho filmech, ale její nejpozorudnějším byl film Dívka s Perlou. Zkoušky na film Letopisy Narnie začaly v roce 2003 a po roce a půl se Anna dostala do uzšího výběru na roli Zuzany. Anna byla vybrána pro její inteligenci a rozumnost.
Její cíl je studovat anglickou literaturu na univerzitě.
Jméno: Anna Katherine Popplewell
Narozeniny: Prosinec 16, 1988
Vlasová barva: tmavý hnědý
Oční barva: osvětlit modrý
Výše: 5'3 a půl
Umístění: Londýn
Škola: Severní Londýn vysokoškolský
Chrám: St. Brida (ona je anglikánská církev křesťan ale je docela liberální a beleives různé zbytky)

OBLÍBENÝ
Barva: Modrý
Film: Čaroděj ze země Oz
Hudba: Coldplay, Kaiser šéf, Gavin DeGraw
Herci: Johnny Depp, Dustin Hoffman, Anthony Hopkins (také šeptal zbláznit se do Jake Gyllenhal)
Actresses: Meryl Streep, Natalie Portman, Juda Dench
Obchody: Všude - Portabello Market, mezera, Topshop, Selfridges...
Sport: Lyžování, lakros, Horsesback ježdění, plavání
Zvíře: Kůň
Hudební nástroj: Cello
Jídlo: Sushi
Služba: pracující s dětmi v umění a dramatu
Anna se narodila 16. prosince 1988 v Londýně. Jako nejstarší ze tří sourozenců se narodila doktorce a obhajci. Od svých šesti let Anna navštěvovala dramatickou školu. Její první debut byl ve filmu Frenchmenuová zátoka. Anna si zahrála v mnoho filmech, ale její nejpozorudnějším byl film Dívka s Perlou. Zkoušky na film Letopisy Narnie začaly v roce 2003 a po roce a půl se Anna dostala do uzšího výběru na roli Zuzany. Anna byla vybrána pro její inteligenci a rozumnost.
Její cíl je studovat anglickou literaturu na univerzitě.

William Moseley-z narnie

30. března 2008 v 17:31 | radka |  herci
William Moseley
William se narodil 27. dubna 1987 v v Sheepscombe, Gloucestershire, Anglii. Od svých 10 let chtěl být hercem. Wiliam je nejstaším ze tří sourozenců. Jeho setře Daisy je 16 a bratru Benovi 13. Jeho rodiči je Petr Moseley - anglický kameraman a Julia Moseleyová. William miluje čaj. Jeho rodina by o něm řekla, že je panovačný s vedoucími skony. Nechce být známí jen jako Petr Pevensie, ale jako talentovaný herec. On měl malou roli v sbohem !, panovi Čipsy (2002 televize) a v moštu s Rosií (1998 televize) za příplatek.
Celé jméno: William Petr Moseleya
Datum narození: Duben 27, 1987
Narozený: Gloucestershire, Anglie
Věk: 19
Výše: 5'11 (1.80 metr a 63kg)
Barva vlasů: Hnědá (vlasová barva byla zlehčená pro roli Petra v "Narnia")
Barva očí: Modrá
Znamení:: Býk
Domácí zvířata: kočka a karas stříbřitý
Rodiče: Petr a Juliea Moseleya
Sourozenci: Nejstarší z tří, bratr Ben (13), sestraDaisy (16)
Miluje: Čaj
Zakopané hřivny: Žonglérství
Kdyby byl mít tajné jméno pro hotely: Pan Šálek na čaj
TELEVIZNÍ přehlídky: 24, Simpsonovi, rodinný Guy, doprovod
Kdyby byl zvát ven nějaký herečku: Jessica Alba
Dream Car: Mercedes 1950 zlato s červeným vnitřkem
Hudebník: Bloková strana, kočka Stevensy
Cukroví: Cadbury čokoláda
Desert: Pára pudink
Jídlo: Tuňáková ryba
Návrhář: Marc Jacobs
Nemůže žít bez: ipod
Kniha: Kdo chytá v žitě J.D. Salinger, Džunglová kniha
Školní předmět : Angličtina
Oblíbení herci: Morgaa Freeman, Juda zákon, Brad Pitt
Oblíbené filmy: Bojový klub, Romeo & Juliet,Leon, apokalypsa právě teď, mě a vy a každý člověk my víme
Oblíbená Narnia scéna: Kdy Lucie setkává se pana Tumnus & velká bitva Scence
Oblíbený Narnia charakter: Bílá čarodějka & Aslan
Film dívající se vpřed pro vidění : King Kong
Aktivity: Rugby, fotbal
Zvířata: Koně
Tým: Newcastle- United - Fan
Následující základní skutečnosti: jídlo, labtop pro hudební a last - minute emailující

o Pirátech z Karibiku

30. března 2008 v 17:19 | radka |  o Filmech
Popis filmu Piráti z Karibiku - Na konci světa
Období pirátů se blíží ke svému konci, ale dosud nebyla vyřešena konečná rozepře. Will Turner se plaví na daleký východ, aby našel magické mapy, které mu pomohou najít skříňku Davyho Jonese a zachránit svého přítele Jacka Sparrowa. Jacka zachrání, ale… Davy Jones, lord Cutler Beckett, zuřivý asijský pirát Sao Feng a starší kapitán James Norrington zformovali nepřátelské spojenectví, které ohrožuje Jacka Sparrowa, Willa Turnera, Elizabeth Swann, jejich nového přítele kapitána Barbossa a všechny piráty na světě. Aby dosáhl vítězství, musí Jack se svou posádkou plout mimo okraj mapy, do nezmapovaného teritoria sedmi moří. Na Shipwreck Island (Ostrov vraků) až na konec světa.
Popis filmu Piráti z Karibiku 2 - Truhla mrtvého muže
Kapitán Jack je zpět... a s ním i Will Turner, Elizabeth Swann a celá řada nových i dobře známých postav, které se vrací na plátna kin v druhém dílu velkolepé ságy Piráti z Karibiku. V hlavních rolích se znovu představí Johnny Depp, jemuž role Jacka Sparrowa vynesla nominaci na Oscara, Orlando Bloom a Keira Knightley, která má od loňského roku také na kontě oscarovou nominaci. V tomto dobrodružném a velkolepém pokračování filmového hitu z roku 2003, které vzniklo opět pod vedením producenta Jerryho Bruckheimera a režiséra Gorea Verbinskiho, je kapitán Jack Sparrow znovu lapen ve spletité síti záhrobních intrik. Prokletí Černé perly se mu sice podařilo zlomit, avšak nyní musí se svou posádkou čelit mnohem děsivější hrozbě - ukáže se, že Jack se upsal krví legendárnímu Davymu Jonesovi (Bill Nighy), který je vládcem oceánských hlubin a kapitánem tajemné lodě BLUDNÝ HOLANĎAN, jíž se v rychlosti a schopnosti rychlého zmizení nedokáže vyrovnat žádná jiná loď. Pokud se Jackovi nepodaří najít způsob, jak se z této faustovské dohody vyvázat, bude nucen strávit celý posmrtný život jako otrok v Jonesových službách. Překvapivý vývoj událostí přeruší svatební plány Willa Turnera a Elizabeth Swann, kteří se znovu ocitají ve víru Jackových dobrodružství, během nichž dojde na strhující souboje s mořskými monstry, nepřátelský naladěnými ostrovany a výstřední věštkyní Tiou Dalmou (Naomie Harris) a dokonce i na tajemné setkání s Willovým dlouho ztraceným otcem Štruplem Billem (Stellan Skarsgard). Mezitím si nemilosrdný lovec pirátů lord Cutler Beckett (Tom Hollander) z Východoindické společnosti začíná brousit zuby na bájnou Truhlu mrtvého muže. Dávná legenda praví, že ten, kdo se truhly zmocní, bude moci ovládnout Davyho Jonese a celou jeho posádku - a Beckett chce této obrovské síly využít k tomu, aby jednou provždy očistil Karibik od všech pirátů, kteří jej křižují. Časy se mění a skutečnými loupeživými piráty se pomalu stávají draví obchodníci a úředníci... zatímco staromódním bukanýrům jako je Jack, kterému jde především o dobrodružství a nespoutaný způsob života, hrozí vymření.

piráti z karibiku3 na konci světa:

žádná velká výhra, tak by se dalo zhodnotit postavení třetího dílu Pirátů z Karibiku mezi posádkou gorilly.cz. Podobně jako u Spider-mana, i tentokrát jsme si dali docela slušný bodový rozptyl, i když ten je dán hlavně tím, jak moc byl kdo ochotný přimhouřit oči nad zjevnými chybami. Piráti z Karibiku: Na konci světa pokračují v sequelové katastrofě letošního roku a s průměrnými 6/10 si mohou o titulu pro nejlepší blockbuster roku jen zdát. Jak se jim to chudákům stalo?
Když Jacka Sparrowa na konci Truhly mrtvého muže spolknul Kraken, všem bylo jasné, že to tak nemůže zůstat na věky. Byla proto uspořádána záchranná výprava, jejímž úkolem je přivézt Jacka Spearowa zpět z onoho světa. Trailery nabízely slušný nářez a neexistuje snad jediný filmový fanda, který by nevzhlížel ke Konci světa jako k největšímu filmovému zážitku poslední doby. Třetí Piráti z Karibiku vtrhli do českých kin jako velká voda, a již s prvním záběrem dokonale zchladili má očekávání. Naprostá ztráta základní ingredience pirátské série - nadhledu - zabíjí veškerou snahu o vtip, kterého tu už tak je pomálu a zůstává jen tříhodinová ukecaná nuda s pěknou bitvou nakonec.

o filmu:

Film vznikl na mnoha různých místech, mezi která patří ostrov St. Vincent, kde 6. dubna 2005 natáčení začalo (paradoxně jednou ze závěrečných scén); ostrov Grand Bahama, kde filmaři natáčeli na otevřeném moři a v obrovské nádrži, kterou vybudovali; studio Stage 12 komplexu Universal Studios, kde vznikla obrovská napodobenina jedné čtvrti Singapuru z počátku 18. století (skládající se z 40 domů); město Bonneville Salt Flats v Utahu, kde byly natočeny scény, v nichž kapitán Jack Sparrow pomalu propadá šílenství ve svém osobním pekle; Disneyho studio Stage 2, kde vznikla Zátoka vraků; a obrovský hangár ve městě Palmdale v Kalifornii, jenž byl původně postaven v roce 1983 ke zkonstruování stovky bombardérů B-1 a filmaři v něm natočili závěrečnou apokalyptickou bitvu, která se odehrává v monumentální bouři.

Návrhářka kostýmů Penny Rose, která prokázala svůj zázračný talent už při natáčení prvních dvou dílů, se tentokrát snažila celý svět obohatit. "Karibské piráty jsme už naodívali dost, tentokrát přišel čas přidat do toho nějaké nové ingredience," vysvětluje Rose. "Dostali jsme spoustu obrazových i textových informací o pirátství v různých částech světa. Připravovala jsem ty filmy v Londýně, což je pro takový druh výzkumu dobrá základna."

Při hledání látek a materiálu, z nichž by mohla se svým týmem tisíce potřebných kostýmů vyrobit, pročesala v podstatě celý svět. "Strávila jsem tři nebo čtyři týdny intenzivním nakupováním na textilních veletrzích a ve starožitnictvích specializovaných na textil. Byla jsem v Římě, v Madridu, v Paříži, v New Yorku a nashromáždila jsem obrovské zásoby, které jsme pak všude vozili s sebou. Měli jsme pracovní místnosti na každém natáčecím místě, aby bylo vždycky po ruce cokoliv, na co si vzpomenete. Bylo to jako hračkářství - herec k nám přišel, já jsem mu předvedla všechny možnosti a nechala jsem ho, ať si vybere dle vlastního uvážení… mně se tady stejně líbí všechno. Pro herce je důležité, aby se do toho taky trochu zapojili."

Oddělení masek mělo stejně jako u předchozích dvou dílů plné ruce práce. Jejich úkolem bylo proměňovat ryze civilní bytosti, které proudily do jejich karavanu, v různorodou plejádu pirátů, vojáků, příšer a méně extrémních obyvatel Karibiku, Asie a Velké Británie. "Myslím, že v okamžicích maximálního nasazení jsme měli jenom na lidi ve vedlejších rolích asi 45 maskérů," říká vedoucí oddělení Ve Neill.

Zřejmě nejnáročnější chvíle je čekaly během natáčení ve studiích Universalu, kde herce připravovali na sekvence, odehrávající se v Singapuru. "Tyhle scény vyžadovaly hodně protetických prvků. Když jsou piráti Sao Fenga v lázni, vyrůstají z nich houby, aby to vypadalo, že se tam rozvalují už celé měsíce. Chtěli jsme těm asijským pirátům propůjčit opravdu stařecký, ošuntělý vzhled, jehož součástí byly samozřejmě i shnilé zuby. U Prokletí Černé perly jsme jim je malovali, což se ukázalo být trochu problematické - Gore se připravoval na záběr, už se mělo natáčet, jenže mezitím někdo snědl jablko a shnilé zuby byly pryč. Proto jsme si pro natáčení obou pokračování pořídili mobilní laboratoř na zubní dekorace."

Vzhledem k mnoha dechberoucím akčním scénám hrály velmi podstatnou roli speciální efekty, které měli na starost především vedoucí vizuálních efektů John Knoll ze studia Industrial Light + Magic a Charles Gibson, kteří získali Oscara za práci na Truhle mrtvého muže, a vedoucí animace Hal Hickel. U tohoto dílu se k nim připojil také další držitel Oscara John Frazier, který dohlížel na přípravu a průběh spousty masivních speciálních efektů (těch, které nevznikly na počítači). Na usínání na oscarových vavřínech však neměli příliš mnoho času - slavnostní ceremonie byla pouze okem hurikánu a hned po ní se museli brzo ráno vrátit zpět k práci na efektových záběrech. Jen v tomto pokračování je jich na dva tisíce.

Obří scény, na nichž se Knoll s Gibsonem výrazným způsobem podíleli - říše Davy Jonese, Singapur, zelený záblesk a samozřejmě masivní vír, kterým film vrcholí - vždy kombinovaly vizuální efekty se skutečnými mechanickými triky. "Gore silně prosazuje myšlenku, že je důležité mít tam nějaké skutečné prvky, s čímž můžu jen a jen souhlasit," vysvětluje Knoll. "Čím více toho dokážete udělat v reálu, tím uvěřitelněji a realističtěji to bude na plátně působit. Snažíme se mít před kamerou co nejvíce skutečných věcí a také se nespoléhat pouze na jednu techniku. Takže v jednom záběru máme například nějakou věc na pozadí, která je ve skutečnosti miniatura, a hned v dalším už děláme něco pomocí počítače. Pokud ty techniky střídáme, publikum je nezačne rozpoznávat a film pak ve výsledku působí lépe."

o Době ledové

30. března 2008 v 17:09 | radka |  o Filmech
Před dvaceti tisíci léty. Země je úžasný, pravěký svět plný nebezpečí. Majestátní zvířata planety - a několik malých nemotorných živočichů - zahájí migraci na jih. Výjimkou je huňatý mamut zvaný Manfred, tulák po vysokých pláních, který si všechno dělá po svém. A nekonečně líný lenochod Sid, který nejraději nedělá nic, po svém. Když Sid "adoptuje" Manfreda jako svého ochránce, mamut zkusí všechno, aby se zbavil svého nově získaného břemene. Ale to je pouhý začátek jeho trápení. Sid přinutí Mannyho, aby mu pomohl hledat rodinu opuštěného lidského mláděte Roshana. K nim se přidá Diego, zlověstný šavlozubý tygr , přítel Sida a Mannyho, který se po celou dobu dívá na dítě jako na lahodné sousto.

Na cestě rozlehlou, zledovatělou krajinou potkají Sid, Manny a Diego dalšího tvora, pravěkou veverko/krysu zvanou Scrat , která se zoufale snaží vykonat své životní poslání - zahrabat oříšek - což, želbohu, vyvolá kalamitu. Zatím co Scrat vyhlásí válku době ledové pro svůj drahocenný oříšek, vydají se Manny, Sid, Diego a Roshan na dobrodružnou cestu. Jen o vlásek uniknou lavinám, bojují o potravu s blbounem nejapným, zkoumají záhady krajiny, kodrcají se prehistorickým toboganem ledovcových trychtýřů a přecházejí ledové mosty přes jezera vulkanické lávy.
Pokud se týká Scrata, ten se zřejmě stále snaží najít ten prokletý oříšek. Vítejte do pravěkého světa DOBY LEDOVÉ. Vtipná komedie, digitální animovaný film společnosti Twentieth Century Fox režiséra Chrise Wedge, nositele Oscara. Wedge získal Oscara za režii animovaného krátkého filmu "Bunny," jehož obdivuhodné světelné efekty dodaly filmu jedinečnou podobu. "Bunny" svědčil o Chrisově schopnosti vytvořit mimořádnou postavu.," říká výkonný producent Christopher Meledandri. "Když se díváte na antropomorfického obra Bunnyho, jste skálopevně přesvědčeni, že žije a dýchá." Wedge , jeden ze zakladatelů společnosti Blue Sky Studios, v jejichž produkci byly natočeny oba filmy, "Bunny" a DOBA LEDOVÁ, sehrál klíčovou roli při vybavení studia osvětlovacím softwarem.

Potom se svým týmem animátorů, techniků a vědců použili nejmodernější prostředky, aby vytvořili trojrozměrné prostředí. Ocitneme se v tajemném světě doby ledové - a poznáme čtyři ledové hrdiny: Mannyho, kterého namluvil Ray Romano, Sida, namluveného Johnem Leguizamem, Diega, kterému svůj hlas propůjčil Denis Leary.. a Scrata. Podle Wedge obsahuje film DOBA LEDOVÁ všechno, akci, humor, dobrodružství a srdce. Možná právě proto, měl Wedge se svými kolegy ze studia Blue Sky připraveno hned několik popisů filmu," říká režisér, který charakterizuje film jako "výtečnou komedii," "tři pravěcí savci a děťátko." Producentka Lori Forteová , považuje film DOBA LEDOVÁ za "příběh o první dysfunkční rodině," Další členové produkčního týmu mluví o "kamarádském filmu" nebo dokonce o "road movie" (ovšem bez auta).
Ale Wedge zdůrazňuje, že DOBA LEDOVÁ je o čtyřech postavách, z nichž tři nečekaně vytvoří rodinu, zatímco čtvrtá odstartuje dobu ledovou. Hlavní postavy a vztah mezi nimi, jsou srdcem a duší filmu. Když poprvé spatříme Mannyho, mohutného huňatého mamuta, kráčí proti proudu postaviček migrujících na jih, prchajících před náporem doby ledové. "Manny je osamělý tulák po vysokohorských pláních," říká Wedge. "Míří na sever jen proto, že všichni putují na jih." Ray Romano dodává: "Manny je tak trochu misantrop, nikoho nemá rád a na nikoho nemá čas. Ale jeho nevrlý zevnějšek skrývá dobré srdce. A má své zásady, tak když potká Sida, lidské mládě a Diega, musí pomoci." Romano, který baví každé pondělí večer miliony diváků v programu "Raymonda má každý rád," má - jak říká Lori Forteová - skvělý komediální hlas a lehce ironický cynismus. Ještě obtížnější bylo vytvořit "vzhled" animované postavy. Výtvarník Peter deSeve vysvětluje: "Huňatý mamut není slon s dlouhou srstí, tak jsme tvořili zvíře, které se ještě v animované podobě nevyskytlo."

"Manny považuje Sida za vosinu v zadku," říká Ray Romano, "ale nakonec ho na něm něco zaujme. Sid vyvolává v Mannym dobro. Něco jako vztah staršího bratra k mladšímu." Sid je komická podstata filmu. Líné stvoření, kterému je jasné, že ho někdo slupne, pokud se nedá dohromady s velkým bratrem, s ochráncem, tak se nalepí na Mannyho." Filmaři obsadili do role Sida hlas Johna Leguizama. Leguizamo se připravoval na tuto roli tak, že se díval na kazety o pomalu se pohybujících, na stromech žijících savcích. Není divu, že to nebylo nic vzrušujícího. "Lenochodi se pohybují jako du dý du de do, chápete.skutečně pomalu," říká herec.
Důležité bylo, že filmaři předložili Leguizamovi skicy postavy a její hliněný model a počítačovou interpretaci, což mu mělo usnadnit vytvořit Sidův hlas a chování. Meledandri dodává: "Věděli jsme jak Sid vypadá. Věděli jsme, že tato role má největší komediální potenciál, ale netušili jsme, jak má znít. Nejen, že John pracoval s Chrisem, aby vytvořili hlas, ale doopravdy vdechl této postavě duši."
Díky příslovečné pomalosti lenochodů, ve snaze vytvořit Sida složitějšího a zajímavějšího, se dopustili animátoři společnosti Blue Sky jistých úprav.Wedge vysvětluje "Dali jsme Sidovi obrovskou pružnost, může se ohýbat, otáčet, kroutit. Mluví rychle, a občas se, na rozdíl od skutečných lenochodů,i rychle pohybuje. Ale abychom dodrželi Sidovo skutečné chování, abychom zachovali celkový dojem lenosti, museli jsme omezit pohyb předních končetin." Třetí člen podivného triumvirátu, Diego, šavlozubý tygr, chce přežít, spíš než uzavřít přátelství s huňatým mamutem a lenochodem. Diego je zatrpklý. "Nezná svou rodinu, neví co jsou to kamarádi," poznamenává Wedge. "Obsazením Denise Learyho do role Diega, filmaři opět našli dokonalý soulad hlasu a postavy. "Denis, jako v mnoha svých rolích, nasadí drsný výraz, ale velmi mu na tom záleží," říká Wedge o herci, který je známý svou dobročinnou aktivitou ve prospěch hasičů a policistů.

Denis Leary, který propůjčil svůj hlas Francis, broukovi ve filmu " A Bug´s Life," není v animovaných filmech nováčkem. Ale ve své roli ve filmu DOBA LEDOVÁ spatřuje nový směr v tomto oboru. "Léta," komentuje Leary, " celá generace dětí, včetně mých vlastních, mě děti znaly jako brouka. Tak mě napadlo, že bude prima - a bude mi bližší - role šavlozubého tygra. "Diega vymysleli tak trochu podle mě," dodává Leary se smíchem. "Dobře vypadající, muži obávaný, ženami zbožňovaný. Až na ty zuby." Podle spolu-režiséra Carlose Saldanhy, byl Diego nejsložitější postavou z hlediska animace, ve smyslu rozsahu jeho pohybů. "Diego je schopen velké rychlosti a my to ukážeme," říká Saldanha. "Přinutíme ho k několika velmi extrémním pózám, ale umí být také velmi zdrženlivý, a umí se vyjádřit pouhým výrazem obličeje.
Diego, Manny a Sid a jejich "břemeno" - lidské mládě Roshan - společně vytvoří první dysfunkční rodinu v době ledové. Filmoví tvůrci vytvořili Scrat, kombinaci veverky a krysy (Wedge o něm mluví také jako o "šavlozubé veverce"). Toto stvoření si chce pouze zahrabat potravu, tak jak to veverky na zimu dělají (a nebyla snad poslední zima jako v době ledové?) Ale v okamžiku kdy se Scrat pokusí zahrabat oříšek do ledovce, bezděky odstartuje dobu ledovou tím, že naruší ledovec, který se dá následně do pohybu. Rozpoutá se honička, neboť Scrat je pronásledován jeden a půl kilometru vysokým kusem ledovce rozlehlou prehistorickou krajinou a neustále se snaží chytit a zachránit svůj oříšek. Tato sekvence, která zahajuje DOBU LEDOVOU , udává tón celému filmu. Scrat se stane miláčkem diváků i filmařů. "Pravidelně se objevuje," říká Wedge, "v různých, životu nebezpečných, situacích." Wedge také propůjčil svůj hlas k oživení Scrat. Jelikož toto stvoření nemluví, jeho dechy a heky, při vší úctě k jejich tvůrci, jsou expresivní a zábavné.

To, že Scrat odstartoval dobu ledovou byla jenom špička ledovce. Od počátku historie Země, bylo několik dob ledových - období, kdy rozsáhlé plochy země pokryla tlustá vrstva ledu, drasticky změnily vzhled povrchu celých kontinentů. Obrovitý ledovec, který nakonec pokryl polovinu zeměkoule ledem, pokryl bujné tropické lesy ledem, zakončil jedno období a zvedl oponu nad dalším obdobím. Film popisuje svět, který zanikl před dvaceti tisíci lety. "Připadalo mi, že doba ledová je vhodná pro umístění tohoto filmu, protože pro nás je to svět mimozemšťanů, a my jsme v něm mohli popustit uzdu své fantazii," poznamenává Wedge.
I když kralovala představivost, chtěli filmaři zasadit svou dobu ledovou do skutečnosti. K prozkoumání tohoto období, se obrátili na Americké muzeum přírodní historie v New Yorku. Strávili bezpočet hodin pozorováním mamutích kostí, prostudovali stovky knih a radili se s předními paleontology a archeology. Tito vědci, i když chápali jisté nepřesnosti ve prospěch příběhu, trvali na tom, že jeden druh živočichů vyskytující se v několika filmových hitech se nesmí objevit v DOBĚ LEDOVÉ. "Říkali, " dělejte si co chcete, vzpomíná Wedge, "ale, prosím, řekněte, že se v tomto filmu neobjeví žádný dinosaurus," protože obyvatelé Jurského parku vyhynuli před 350 miliony let." Ujistili jsme je, že tam nebudou." Filmaři situovali DOBU LEDOVOU do Severní Ameriky, o čemž svědčí filmové kulturní a hudební odkazy, stejně tak jako umělecká režie, barevná paleta a osvětlení.Ve filmu je použit světelný software , zvaný Ray Tracing, Wedge poznamenává: "Ray Tracing vystihuje složitost reálného světla, barvy a stíny, které známe ve skutečném světě. Díky digitální kinematografii můžeme použít počítače tak jako kameraman používá kameru. Na plátně se všechno jeví přesvědčivě, přitažlivě a skutečně."

Přes dokonalou techniku nepodceňovali filmaři ani cenu jednoduché tužky a papíru. "Často jsme se uchýlili k tužce, abychom rychle vyvolali zpětnou vazbu," říká Wedge. "Je to rychlé a umožňuje nám to okamžitě vyjádřit jisté pocity." Natáčení velmi pomohly hliněné modely, které dokonale představovaly postavy v třetím rozměru. Jejich naskenováním do Blue Sky počítačů se vytvořila digitální trojrozměrná verze postavy. Animátoři pak umístili postavu do času a prostoru. Když se tento složitý, zdlouhavý a náročný produkční proces blíží ke konci, Chris Wedge vyjádří své naděje, které vkládá do filmu DOBA LEDOVÁ. "V tomto filmu najde každý divák něco - akci, humor, dobrodružství a srdce - všechno v kontextu fantastického světa, jaký nikdy nikdo neviděl. Diváci očekávají komedii, podívanou, zábavu a akci, které k animovaným filmům patří. Doufám, že se lidé pobaví."

NOVINKA 1

30. března 2008 v 16:59 | radka |  !!!!!NOVINKY!!!!!
čauves hele od zítřka až do soboty tu nejsem takže nic nebude ale!!!!! v neděli sem online takže nezapomente prijit díky moc takže od 31.3-5.4 tu nejsem

o Narnii

30. března 2008 v 16:49 | radka |  o Filmech
Čtyři sourozenci Pevensiovi, Petr, Zuzanka, Edmund a Lucinka, odjedou z bombardovaného Londýna na klidný venkov. Ubytováni jsou v gotickém sídle tajemného profesora Kirkea a jeho chladné pečovatelky slečny MacReadové. Zde tráví čas nejenom studiem, ale samozřejmě také hrami. Při jedné takové hře na chovávanou objeví nejmladší Lucinka kouzelnou skříň, skrz níž se lze dostat do pohádkové země. V zasněženém lese za skříní potká fauna Tumnuse, který ji ve svém skalním obydlí poví o Narnii a vládě zlé Bíle čarodějky. Po návratu Lucince její sourozenci nevěří, ale později se v Narnii ocitnou všichni. Bílá čarodějnice samozřejmě dávnou věštbu zná a tak se v boji o svůj život musí všichni čtyři nakonec Jadis postavit.
Celý příběh vyvrcholí závěrečnou bitvou mezi vojskem zlé královny a vojskem lva Aslana, jenž přišel pomoci Narnii a jejím čtyřem budoucím vládcům.
sourozenci Pevensiovi, Petr, Zuzanka, Edmund a Lucinka
Letopisy Narnie se neubrání srovnání s trilogií Pána prstenů, ostatně tomu se ještě dlouho neubrání žádný výpravný fantasy film. Navíc oxfordsky profesor C. S. Lewis byl Tolkienovým přítelem a část filmu se také natáčela na Novém Zélandu. Jenže zde jakákoliv další podobnost s Tolkienovou trilogií končí. Všech sedm knih o zemi za skříní psal Lewis hlavně pro malé děti, čemuž ostatně odpovídá i vznik filmu ve studiu Walt Disney a režie Andrew Adamsona, jenž předtím režíroval jen oba díly animovaného Shreka. Ač se jeho hraný debut drží téměř věrně předlohy, nedokáže Adamson převést na plátno v poutavé podobě čtivost knižní předlohy, v niž se toho k režisérově obraně opravdu zas tak moc neděje - na rozdíl od již zmiňovaného Pána prstenů. V dětské knize je to výhoda, ve filmu dlouhém 125 minut to však bohužel působí nudně a nepomohou ani počítačové triky od WETA, ILM, Sony Pictures Imagework a Rhytm & Hues. C. S. Lewis už před lety nechtěl, aby se jeho Narnii dočkala zfilmování, asi věděl proč.
Bílá čarodějnice Jadisy
Je důležité se také zmínit o duchovním poselství knih o Narnii. C. S. Lewis se pod vlivem J R. R. Tolkiena stal zarytým katolíkem a celá jeho literární tvorba je tím ovlivněna. V knize Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň se Lewis snaží v pro děti srozumitelném příběhu přiblížit život Ježíše Krista v podobě lva Aslana, který se kvůli záchraně dětí obětuje a následně vstane z mrtvých, aby svedl boj s ďáblem v podobě čarodějnice Jadisy. Ostatně všechny knihy o Narnii jsou jakousi skrytou výukou křesťanských hodnot a symbolů.
Režisér Adamson natočil Letopisy Narnie přesně v duchu filmů studia Disney. Ač se to dle trailerů nezdá, je tento film určen hlavně pro děti. Obsahuje vše, co by měla obsahovat pořádná pohádka, včetně dobrého konce, kdy dobro zvítězí a zlo je poraženo. Adamsonovi se, ale bohužel nepovedlo zopakovat to co u obou dílů Shreka, při jejichž sledování se bavili malí i velcí diváci.

o HSM

30. března 2008 v 16:38 | radka |  o Filmech
o hsm
Popis: High School Musical je americký "udělaný-pro televizi" hudební film, publikovaný a distributovaný Disney. Byl vydán 20.1.2006.

Film byl jeden z nejúspěšnějších na Disney Channel Original Movies, publikovaný s pokračováním a delimitací potvrzen,í a soundtrackem, který byl komerčně nejúspěšnějším albem roku 2006.

Film byl jeden z nejvice uspesnych na Disney kanálu Originalnich filmu, publikovany s pokracovanim zatvrzelý vedlejsi produkt, a zvukovy zaznam, ktery byl nejvice komerecne-uspesne album roku 2006.

High School Musical je příběh dvou středoškoláků: Troye Boltona, kapitána basketballového družstva a Gabrielly Montézové, právě přistěhované, stydlivé studentky, která vyniká v matematice a vědě. Společně se účastní školního muzikálu. Navzdory ostatních studentů, kteří se snaží překazit jejich sny, Troy a Gabriella dále přetrvávají a povzbuzují ostatní okolo.

ježek

30. března 2008 v 16:24 | radka |  ostatní zvířata
Ježka
můžeme v přírodě potkat kromě zimy prakticky celý rok, ale nejčastěji se s nimi setkáme v letních a podzimních měsících. Říjen a listopad je pro ježky období přípravy na přezimování. Aby zimu ve zdraví přežili, musí ježci dosáhnout hmotnosti 650-700g. Pokud venkovní teplota klesne pod -6°C je takový ježek schopen uložit se do svého pelíšku k zimnímu spánku a zimu až do jara v pořádku přežít. Ježek s nižší hmotností nemá příliš velkou naději na přežití, proto bychom se měli takového jedince ujmout. Většinou se jedná o mláďata, která se nestačila dostatečně vykrmit.
Ježek je hmyzožravec. Rostlinnou potravu přijímá málokdy. V přírodě se živí hmyzem, žížalami, šneky, vejci. V zajetí je ale lepší tuto stravu nahradit masem, protože žížaly a šneci mohou obsahovat parazity. Vhodná strava v domácím prostředí je vařená rýže, těstoviny, syrové vločky, syrové hovězí maso nebo konzerva pro kočky, psy, nastrouhaná syrová mrkev, dětské piškoty, tvaroh, strouhaný sýr. Stravu je vhodné podávat ve formě husté kaše. K pití podávejte nejlépe fenyklový čaj nebo pitnou vodu. Nikdy NE MLÉKO!!! Pouze ježčím kojencům do hmotnosti cca 150g podáváme psí nebo kočičí mléko.
Množství potravy dávkujeme podle hmotnosti ježka v následující tabulce:
hmotnost ježka v gramech
množství potravy v gramech
100 - 150
60
150 - 450
80 - 90
nad 450
120
Ježek je noční živočich, proto větší část denní dávky jídla by měl dostat večer. Menšího ježka krmíme alespoň 2x denně, ježka nad 250g. krmíme jen večer. Můžeme mu občas přidat i suché granule pro psy a kočky nebo moučné červy. Pro lepší kondici je vhodné přidat ježkům 3x týdně do krmení přípravek Roboran, který koupíte ve zverimexu nebo u veterináře.
Pokud se vám stane, že najdete ježčí miminko ( 30 - 50g ), můžete se pokusit o jeho záchranu. Maličký ježek potřebuje především zajistit teplo. Do košíku nebo krabice dáme na dno termofor naplněný horkou vodou ( ne vařící ), obalený např. tenčím ručníkem. Takto obalený termofor či PET láhev má vydávat pro lidskou pokožku příjemné sálající teplo, nesmí pálit. Vodu v termoforu vyměňujeme průběžně za teplou. Dno košíku je vhodné pokrýt hadříky, aby si ježeček udělal hnízdo. K jídlu mu podáme dětskou instantní rýžovou kaši např. Milupu, kterou naředíme tak, abyste mohli ježka krmit očním kapátkem, které zakoupíte v lékárně. K naředění použijeme opět fenyklový čaj. V této hmotnosti se podává ještě kaše mléčná, od hmotnosti 100g. Podáváme již bezmléčnou a přidáváme do ní kousek rozmixované kočičí konzervy. Po jídle masírujeme bříško jemným krouživým pohybem. Krmíme zpočátku každé 3 hodiny ( také v noci ), intervaly postupně prodlužujeme. Snažíme se ježkovi podávat jídlo i z mističky, aby se naučil přijímat potravu samostatně. Pozvolna nahrazujeme kaši konzervou až přejde na běžnou stravu. Nesmíme zapomenout na čerstvou vodu v misce, kterou nelze převrátit. Ježka, kterého jsme si přinesli domů, je vhodné nejprve prohlédnout. Ježek může být zraněn, mít na těle množství různých parazitů jako např. blechy a klíšťata. Jejich odstranění provedeme nejlépe postřikem celého těla 1% Arpalitem-spray, přitom musíme dát pozor na jeho oči. Postřik můžeme provést i dalšími přípravky, které jsou určené pro použití u psů a koček např.: Bolfo zásyp, Bolfo spray, Kadox spray. Klíšťata vytahujeme z těla pinzetou nebo rukou v rukavici. Je zcela jedno jakým směrem klíště vytáčíme. Ježek může mít také vnitřní parazity, proto je dobré podat mu tabletu proti parazitům. Nejlépe je poradit se s veterinářem o dávce a druhu přípravku podle velikosti vašeho ježka.
Ježka je také nutné ubytovat. Jeho příbytek by se měl skládat z výběhu a ložnice. V ložnici bude mít seno nebo buničitou vatu. Víko ložnice má být snímatelné. Rozměry ložnice jsou cca 30x25x15 cm, výška výběhu cca 50cm. Vše zhotovené nejlépe ze dřeva. Jakmile váš ježek dosáhne hmotnosti 700g, je možné jej zazimovat i v domácím prostředí. Proto se vám bude hodit, pokud bude jeho příbytek přenosný.
K zazimování přenesete ježka do místnosti, kde by se teplota měla pohybovat okolo 5°C. Ložnici na přezimování zakryjte. Ježkovi podávejte potravu i vodu, dokud ji přijímá. Strava je lepší v této době suchá. Pokud máte ježků víc, zazimujte je zvlášť, protože jsou to samotáři. To, že je zimování skončeno, poznáte podle 1. trusu ve výběhu. Většinou to bývá v období března a dubna. V této době vyměňte podestýlku a začněte krmit ježka běžným způsobem.
Zpět do volné přírody můžete ježka vypustit podle počasí, přibližně v polovině dubna. Nemělo by pršet ani sněžit. Vypouštět ježka je nejlepší večer.

delfín skákavý

30. března 2008 v 16:21 | radka |  ostatní zvířata
Delfín skákavý (Tursiops truncatus) je známý druh, protože je často chován v delfináriích a je často používán pro výzkumné účely. Je podobný delfínu obecnému, ale má kratší čelisti s menším počtem zubů a působí celkově mohutněji.
Delfín skákavý má tělo dlouhé 2,5 až 4 metry (váží 150 - 200 výjimečně až 390 kg a dožívá se 30 - 35 let). Zobákovité čelisti jsou krátké, dolní čelist přesahuje přes horní (v každé polovině čelisti 20-26 zubů). Má hřbetní ploutev, zřetelně protaženou dozadu a trojúhelníkovitě zašpičatělou. Břišní strana je světlá, hřbetní šedohnědá až černá (tmavá barva zasahuje i na čelo a zobák). Březost trvá 12 měsíců.
Žije ve skupinkách o 5 - 10 kusech, ale občas se houfují i do větších skupin (až 100 jedinců). Skupina se většinou zdržuje podél pobřeží na úseku 200 - 300 km dlouhém a nekoná delší přesuny. Dokážou vyvinout rychlost až 50 km/h a rádi se honí s loděmi. Skoky nad hladinou bývají dlouhé až 10 m a 4 - 5 metrů vysoké. Ryby loví spíš u dna a spotřebuje až 7 kg za den. Kromě ryb loví i měkkýše, korýše a menší žraloky.Musí vyplouvat na hladinu aby se nadechli vzduchu.
Vyskytuje se v mořích a oceánech tropického a mírného pásma, včetně Středozemního a Černého moře. Místy se podél evropského pobřeží dostane až do Severního moře.

žralok lidožravý

30. března 2008 v 16:16 | radka |  ostatní zvířata

ŽRALOK LIDOŽRAVÝ

Lidé žraloka lidožravého nazývají žralok bílý nebo bílá smrt. Seznam všech útoků tohoto mořského tuláka na koupající se lidi a na malé čluny by byl velmi dlouhý a krvavý.

Žralok lidožravý náleží mezi nejobávanější živočichy v moři. Dává přednost vodám mírných zeměpisných šířek a většinu času tráví samotářským životem na otevřeném moři. Je odsouzen k neustálému pohybu, protože jedině tak může jeho krev rozvádět po těle dostatek kyslíku.
Velmi mnoho útoků na člověka má skutečně na svědomí žralok lidožravý. Svědčí o tom zcela jednoznačně otisky zubů na poškozených surfovacích prknech a bocích člunů, ale i zranění napadených lidí, kteří útok žraloka přežili. Sám žralok je ovšem velmi vyhledávaným úlovkem sportovních rybářů. Pro mnohé z nich často představuje největší kořist jejich života. Žraloka lidožravého spolehlivě poznáte podle jeho vysoké trojúhelníkové hřbetní ploutve a podle silného, poloměsíčitého ocasu. V součastnosti se žraloci loví opravdu jen kvůli sportu a méně často pro maso. To totiž nemá příliš dobrou chuť, protože je prosyceno různými zplodinami a močí. O žralocích lidožravých toho dosud nevíme mnoho. Pokusy studovat jejich život v jejich přirozeném prostředí prozatím ztroskotávají, jednak proto, že žralok lidožravý je měrně vzácný a jednak i proto, že musí být neustále v pohybu. Nelze jej dlouhodobě chovat v zajetí, takže ani tam se nemůže začít s pozorováním. Proto o tomto druhu žraloka dosud přetrvává celé řada pověr a bájí, nejvíce mezi pověrčivými národy tichomořských ostrovů.
Zoologové se domnívají, že jakmile žralok lidožravý dosáhne určité délky a hmotnosti, změní od základu své dosavadní životní návyky. Vypadá to jako by zvíře, které doposud spokojeně žilo v horních vrstvách vody pod hladinou, zničeho nic opustilo své osvědčené lovecké metody a navždy zmizelo v temných hlubinách moří a oceánů. Stejně dobře je možné přijmout i předpoklad, že jakmile žralok lidožravý dosáhne potřebné velikosti, změní pohlaví ze samčího na samičí (tak je tomu například upyskounů a i u některých druhů kaniců). Možná, že příroda tímto způsobem zajišťuje přežití druhu, neboť jen velkým a silným jedincům dává možnost přivést na svět zdatného a zdravého potomka rodu. Způsob života se liší také u druhů živorodých a u žraloků kladoucích vajíčka.

O tomto druhu žraloka člověk ještě moc neví a snad příroda ani více nechce prozradit a je to dobře, protože snad díky tomu i tento vzácný druh žraloka nevyhyne díky člověku! (zásluhou člověka už bylo vyhubeno dost zvířecích druhů).
V podstatě skoro každý živočich žijícíc v oceánu je potencionální kořistí žraloka lidožravého - čím větší, tím lepší! tuňáci, marlíni (marlíni jsou ryby příbuzné makrelám) a měčouni patří k jejich nejmilejším pochoutkám, zatím co delfíny, tuleně a lachtyny si dají jako svačinku. Naprostá většina lidožravých žraloků loví samotářsky. Stává se, že krev rozptýlená ve vodě přiláká k lovci a jeho oběti další žraloky (žraloci lidožraví dokážou totiž vicítit jednu kapku krve i v 4,6 milionech litrů), z nichž si každý urve svůj díl. V součastné době neexistují žádné studie o tom, kolik potravy spotřebuje žralok lidožravý za jeden den, je ale známé, že její množství závisí na teplotě vody a na tom, kolik kořisti má zrovna žralok na dosah. Pro lovícího žraloka je životně důležitý mimořádně jemný čich, který je zárověň nejcitlivější ze zraločích smyslů. Čichem totiž dovedou vystopovat potravu na velkou dálku. Tisíce drobných jamen, kterými je poseta celá špice jeho čenichu, představuje důležité smyslové orgány. Mimo to je také žralok lidožravý schopen se orientovat pomocí ultra zvuku. Zdá se, že žralok loví kořist na kterou právě netrefí, bez ohledu na to, jestli před malou chviličkou sežral jednu takovou porci. Na druhou stranu je mu zcela lhostejné, že občas musí vydržet i velmi dlouhou dobu bez potravy.
Tělesné rozměry:
Délka: asi 3 až 6 metrů, ale může být i více!
Hmotnost: něco mezi 1200 a 3000 kg


Rozmnožování:
O rozmnožování víme jen velmi málo, ale domníváme se, že žralok lidožravý přivádí mláďata na svět živá a neklade vajíčka.


Způsob života:
Chování: samotářský, neustále je v pohybu.
Potrava: v podstatě sežere všechny ryby i teplokrevné živočichy, které může ulovit.
Délka života: bohužel, ale tento údaj není znám!


Řada zubů:
až sedm a půl centimetru dlouhé žraločí zuby, které mají trojúhelníkový tvar a pilkové okraje (více: fotografie dole na této stránece). Takto pak žraloci snáze krájejí maso z ulovené oběti. Všem žralokům, a tedy i žraloku lidožravému mohou ulomené nebo vypadené zuby dorůstat. Zuby vyrůstají v celých řadách a zůstávají uloženy v čelistech, dokud jich není zapotřebí. Ztratí-li žralok jeden zub, dhurý zub jej ze zadu nahradí.

činčila

30. března 2008 v 16:08 | radka |  hlodavci

Pár základních informací o činčile :


Činčila pochází z Peru a latinsky je chichilla laniger.

Činčila se dožívá věku 18 - 22 let v závislosti na péči.

Činčila se stává stále oblíbenějším domácím mazlíčkem, ale činčila je pro pokročilejší chovatele.

Činčila potřebuje speciální písek na koupání (bez toho písku vám vypelichá ) který koupíte .

Činčila rozhodně není zvířátko, se kterým budete chodit na procházky do parku ...

Činčilu lze ochočit na určitou úroveň, ale nikdy se nebude chovat jako pes !

Činčila není klasické zvíře k mazlení jako morče, je temperamentní.

Činčily nenoste domů, dokud pro ní nemáte připravené bydlení se vším všudy !

Při obstarávání výbavy nešetřete na nesprávných místech. Dá se říct, že činčila je takový malý skokan a potřebuje k přirozenému chovu dostatečně velkou klec. Ideální asi o výšce 100cm, šířce 80cm a hloubce mezi 50 cm a 60cm. Ovšem čím větší, tím lepší.

V některých velkochovech jsou činčily chovány na roštech, ale na doma doporučuji ve spod výsuvný šuplík pro snadné čištění ( nedoporučuji v žádném případě dřevěný ).

Méně vhodný je i plast pro jeho krátkou životnost a navíc jej může činčila hlodat. Vhodné je nechat si třeba u klempíře zhotovit šuplík z pozinkovaného plechu, nebo ještě lepší je přímo nerez spodek, který je sice drahý, ale co do životnosti, tak i do údržby k nezaplacení. Stejně důležitý je i domek na spaní.

Pro samostatné zvíře možnost upevnění nahoře, při páru dole ( aby nespadla mláďata ). Police by měli mít šířku cca 20 cm a vzdálenost mezi nimi na výšku aspoň 30cm. Police mohou být i dřevěné, ale musí se čas od času měnit za nové, i když je omýváte.

Otvor klece by měl být dostatečný pro přístup do celé klece a pro vkládání koupání či výběru budky. Avšak s velikostí to nepřeháníme, aby nám činčila neutekla při každém doplňování jídla.

osmák degu

30. března 2008 v 16:05 | radka |  hlodavci
U nás zatím poměrně neznámé zvířátko se jménem osmák degu (latinsky Octodon degus) většina z vás asi nezná. Což je škoda, protože osmáci jsou skvělí domácí miláčkové, nejsou nijak zvlášť nároční a přitom jsou daleko inteligentnější než většina hlodavců, kteří jsou u nás častěji chovaní, jako například křečci. A navíc je s nimi velká legrace. Nemyslete si, nic proti křečkům nemám, taky jednoho doma mám, ale s osmáky si prostě víc užijete.
Moje seznámení s osmákem bylo úplně náhodné - v restauraci mě oslovila nějaká cizí holka, co už osmáka doma nemohla mít, jestli bych si ho nevzala. Já jsem o tom neměla čas vůbec přemýšlet, a tak jsou souhlasila. A vůbec této náhody nelituju. Máme sice trochu překousané kabely (když na osmáky nedáme pozor) a v noci nemůžeme spát kvůli různým zvukům ozývajícím se z klece způsobeným převážně rachtáním kolotoče (nespěte s osmáky v jednou pokoji), ale na druhou stranu si užijeme spoustu srandy.
//<![CDATA[ &lt;!-- function okno(cesta, sirka, vyska){ var nahore = Math.floor ((screen.width - sirka) / 2) var vlevo = Math.floor ((screen.height - vyska) / 2) var newokno = window.open(cesta,'','toolbar=0,location=0,directories=0,status=0,menubar=0,scrollbars=0,resizable=1,width=' + sirka + ',height=' + vyska + ',top=' + nahore + ',left=' + vlevo); newokno.focus(); } // --&gt; //]]>
» Biologické zařazení osmáka degu Původ
ŽofinkaOsmáci byli do Evropy a severní Ameriky přivezeni z Chile, kde žijí od západního pobřeží až po hory Andy. Původní důvod, proč byli ze své domoviny vyvezeni, bylo to, že se na nich v laboratořích zkoumala cukrovka (kvůli jejich špatné schopnosti strávit cukr). V Evropě jsou poměrně rozšíření, v Americe méně, což je zřejmě způsobeno tím, že už se tam dovážet nesmějí. Dají se koupit v některých zverimexech a stojí v průměru od 150 do 200 Kč.
Zajímavost - ocásek
Osmák bez ocásku Nikdy nechytejte osmáka za konec ocásku - jako obranu před svými přirozenými nepřáteli je totiž schopen štětičku pustit. Výsledkem je krvavá ranka, která postupně zasychá a asi třetina až polovina ocásku postupně odpadně nebo si jej osmák ukouše. Sice to nemá nějaké vážné následky, ale ocásek už nikdy nedoroste a ačkoli to bude možná vzhledově vadit spíše vám než osmákovi, je zbytečné riskovat zranění, takže se raději ocásku příliš nedotýkejte.
Podívejte se na ukázku, jak potom kratší ocásek vypadá.
Jakého věku se dožívají
V přírodě se osmáci nedožívají vysokého věku, protože mají hodně přirozených nepřátel. Podle výzkumu biologů se polovina osmáků nedožije ani 1 roku, pouze 1 % dosáhne věku 2 let a jen jeden z asi 5400 studovaných jedinců byl naživu ještě ve věku 4 let.
Zato v zajetí se osmáci dožívají často 5 let i více, vím o případu, kdy se osmák dožil 9 a dokonce i 11 let. Samičky bohužel umírají daleko dříve pokud žijí se samečky, protože časté porody je vyčerpávají.

potkan

30. března 2008 v 15:54 | radka |  hlodavci
Potkan (Rattus norvegicus) pochází původně z východní Asie, kde jeho životním prostředím byly a jsou rákosím porostlé břehy řek a jezer. V těchto lokalitách daleko od lidských sídel žijí potkani dodnes. S rozvojem námořní dopravy se začal potkan rozšiřovat po celém světě a začal se přibližovat člověku, který mu vytvořil "příznivé" životní podmínky. Ještě v osmnáctém století se v mnoha evropských zemích vůbec nevyskytoval. Na lodích se dostal do evropských přístavů, odtud po lanech na pevninu a začala jeho invaze. Pozemní dopravou se dostal tam,kde dosud nikdy nežil. Tímto způsobem se objevil roku 1732 v Anglii a v roce 1775 v Severní Americe.
Svou úžasnou rozmnožovací schopností zaplavil každé místo, kde se objevil. A svou agresivitou vytlačil původní krysu obecnou, která jak si dále řekneme by nám měla být poněkud sympatičtější.
Potkan je o něco větší než krysa. Tělo má dlouhé 21-27 cm a lysý šupinatý ocas měří 17-23 cm. Váží od 270 do 520 g. Rozmnožuje se v podstatě během celého roku. Po dvaadvaceti až čtyřiadvaceti dnech březosti rodí samice až deset i více mláďat, která již v prvním roce svého života mohou mít mladé. V přírodě se potkan dožívá 3-4 let.
Od krysy se liší hnědým zbarvením,tupějším čenichem, kratším ocasem a menšími ušními boltci, které při překlopení nedosáhnou k oku. Čím se však liší především je způsob života. Bažiny se u nás příliš nevyskytují a tak se potkan nastěhoval do stok a kanálů, kde mu člověk svou benevolencí (vylévání zbytků potravin do WC atd.) vytvořil optimální podmínky k životu. Způsobem života v kanálech, sklepích a smetištích ovšem způsobuje člověku vážné starosti. Neškodí jen tím,že sežere na co přijde,ale je i známým přenašečem řady nebezpečných chorob. Jednou z nich je například trichinóza, kterou způsobuje svalovec. V řadě subtropických a tropických zemí je přenašečem morové nákazy.
Krysa obecná
Krysa obecná
(klikněte pro detail)
Druhým zástupcem živočišné říše o kterém je tu řeč je krysa obecná.
Krysa obecná (Rattus rattus) je náš původní druh často zaměňovaný pro svou podobnost právě s potkanem. To,čemu lidé říkají krysa,bývá většinou potkan. Na rozdíl od potkana nežije krysa v tak špinavém prostředí. Našli bychom ji především na půdách, sýpkách a stodolách. Co se týče jídla je mnohem vybíravější. S oblibou žere ovoce.
Krysa je o něco menší než potkan. Měří 16-24 cm a šupinatý ocas 18-25 cm. Váha se pohybuje od 145 do 215 g. Stejně jako potkan se rozmnožuje téměř během celého roku. Po dvaceti až čtyřiadvaceti dnech březosti rodí samice šest až deset mláďat.Během roku může dát samice život 3 až 6 pokolením. Od potkana se liší především tmavším zbarvením (dočerna), delším ocasem, protáhlejším čumákem a většími ušními boltci, které při překlopení překryjí oko. Zmínil jsem se již o boji mezi potkanem a krysou. V knize "Světem zvířat" od Dr .Hanzáka se píše: "Pokud jde o Čechy,uvádí se,že už roku 1871 je tu krysa úplně vyhubena. Jako příčinu možno v prvé řadě označit postupné ubývání dřevěných staveb." Druhou příčinou je zatlačení krys silnějšími a dravějšími potkany.

Na závěr...

"Bílé krysy", kterých se používá v laboratořích, jsou albíni potkanů. Sám jsem jednou choval samici laboratorního potkana, která mě stále a stále překvapovala svou inteligencí. Slyšela na jméno a na zavolání vylezla z terária, sešplhala po dřevěném krytu topení .Po nohou mi vylezla až na rameno a začala mi "čistit" ušní lalůček. Kancelář měla "napachovanou". Mohl jsem nechat dveře na chodbu otevřené. Přiběhla na práh, sedla si a pozorovala dění na chodbě. Dál nešla. Dokonce byla schopna rozeznat jednotlivé návštěvníky a například kolegy poznala podle toho jak byla kterým "sympatická". Těm co k ní cítili odpor (což vycítila) vždy něco zlomyslného provedla. Jednomu překousala tkaničky na botách, zatím co bezstarostně popíjel kávu. Druhému vlezla do aktovky a "označkovala" spisy,které měl předložit na poradě. Těm "sympatickým" neprovedla nikdy nic. Největší zážitek a pro mě utrpení byl,když jsem musel kvůli práci v kanceláři nocovat. Asi po desáté hodině proběhla pod dekou od mých nohou k hlavě a "uložila" se ke spánku pod mým nosem. Musel jsem ji v teráriu přiklopit, aby se nedostala ven a já se vyspal. Tři dny pak se mnou "nekomunikovala". V těchto optimálních podmínkách se dožila vyjímečných pěti let, kdy uhynula věkem jako "krysí" babička.

Britská krátkosrstá

30. března 2008 v 13:04 | radka |  Kočky
Britská krátkosrstá kočka

Britská krátkosrstá kočka je klidná a přítulná. Vyšlechtěná ve druhé polovině 19. století křížením anglických domácích koček s perskými.

Původ tohoto plemene sahá až na přelom 19. a 20. století, kdy chovatelé v Anglii začali křížit své domácí kočky s perskými. Snažili se totiž o dosažení plemene, které je mohutné, ale krátkosrsté. Kočky, které se podobným způsobem chovaly na evropské pevnině, zpočátku spadaly pod tzv. evropskou krátkosrstou kočku. Později i tyto kočky dostaly název a plemenný standard jako britské krátkosrsté.

Britská krátkosrstá kočka je středně velká až velká svalnatá kočka, se širokým hrudníkem, dobře osvaleným hřbetem a plecemi, krátkými a zavalitými končetinami se silnými, kulatými tlapkami a silným, poměrně krátkým ocasem se zakulacenou špičkou. Hlavu mají kulatou a masivní, se širokou lebkou a silnou bradou, krátkým, širokým a rovným, u kořene lehce prohnutým nosem bez stopu, krátkýma, široce nasazenýma a lehce zakulacenýma ušima. Oči mají velké, kulaté, široce otevřené v barvě oranžové až měděné u stříbrných koček se dává přednost barvě zelené. Krk mají krátký a silný. Jejich srst je krátká, hustá, nepřiléhající, s dobře vyvinutou podsadou. Jednotlivá plemena se od sebe liší především barvou srsti. Celkově musí budit dojem hezké a harmonické kočky.

VADY:
Vysoko nasazené uši, slabá brada, šikmé oči, pinč, slabý ocas ukončený do špičky nebo zálomek (který vyřazuje zvířata z chovu), dlouhý ocas, bílé fleky v srsti (u jednobarevných zvířat).

HMOTNOST:
4-8 kg

SRST:
Je krátká, hustá, nepřiléhající, s dobře vyvinutou podsadou (srst musí být tzv. křupavá).
Zbarvení je různé: oranžová až měděná u stříbrných koček se dává přednost barvě zelené.
Všechny známé barvy, prokvétající, mramorové, skvrnité, dvoubarevné, lebkové a jiných variant, dýmové (kouřové), činčilové. Klasickou barvou je ale modrá. Dlouhou dobu se modré zbarvení ale v USA přičítalo jedině představitelům britských krátkosrstých koček.

HLAVA:
Kulatá a masivní se silnou bradou.

NOS:
Krátký, široký bez stopu, lehce prohnutý.

UŠI:
Krátké, široce nasazené lehce zakulacené.

OČI:
Velké, kulaté, široce otevřené. Široce posazené, kulaté; barva očí připomíná různé odstíny mědi a zlata (při vyloučení stříbřitých, u kterých se zelené nebo barva lískového oříšku nepočítá jako nedostatek).

TĚLO:
Je středně velké až velké svalnaté, se širokým hrudníkem, dobře osvalené, krk mají krátký a silný.

OCAS:
Silný, krátký se zakulacenou špičkou.

NOHY:
Silné, krátké zavalité se zakulacenými tlapkami.

CHARAKTER:
Britská kočka je známa svou vyrovnanou, klidnou a milou a povahou. Je přátelská a přítulná. Někdy dlouhé hodiny prospí, jindy si hraje s různými hračkami. Také se však velmi ráda nechává hladit. Přestože je velmi milá a jemná, je to osobnost a nenechá si všechno líbit. Pokud s něčím nesouhlasí, dá to ihned najevo. Britská kočka většinou dobře vychází s ostatními kočkami, dokonce často i se psy. Protože je to kočka dobromyslná, hodí se i do domácnosti, kde jsou děti.

PÉČE:
Srst britské kočky je krátká hustá s podsadou. Tato srst není náročná na ošetřování, pouze jí občas prokartáčujeme. Uši kočce kontrolujeme každý týden a pokud je potřeba, tak opatrně vyčistíme smotkem na špejli (nejlépe trochu namočeným v dětském olejíčku). Asi týden až deset dní před výstavou se většinou kočka koupe (ne těsně před výstavou, aby se srst mohla tzv. "srovnat"). Jestliže byla kočka koupaná nedávno a srst je stále pěkná není koupání nutné. Drápky se stříhají nebo zaštipují kleštičkami.


OCICAT

Tělesný typ: pevný, svalnatý
Barevné variety: hnědá nebo čokoládová na krémové, modrá, zlatá, bronzová, levandulová (lilová) a stříbřitá
Původ plemene ocicat
Nejprve se křížil divoce zbarvený habešský kocour se siamskou kočkou s tmavohnědými odznaky. Samička z následného vrhu byla připuštěna se siamským kocourem s čokoládovými odznaky a jedním z narozených koťat byla velká, slonovinová kočka s jasně zlatými tečkami, která se jmenovala Tonga.
Téhož roku se ve druhém vrhu rodičů Tongy objevil další ocicat. Do poloviny 90. let byly do rodokmenu přikříženy i americké krátkosrsté a habešské kočky.
Tvrdí se, že se ocicat podobá kočkám ve starém Egyptě, ale plemeno vzniklo výhradně úsilím chovatelů a podobnost se starověkými kočkami je náhodná. Také jméno ocicata je zavádějící. Nemá ve své genetické výbavě nic společného s ocelotem (Felis pardalis), i když se mu možná trochu podobá vzhledem, což vedlo americké chovatele k tomuto pojmenování.
Vývoj plemene je zásluhou jediné chovatelky, Virginie Dalyové. Zpočátku doufala, že získá v roce 1966 postavení prozatímního uznání u CFA, ale z osobních důvodů přerušila chovný program a teprve v roce 1986 dosáhla cíle. V dalším roce následovalo plné uznání.
Výrazný vzhled ocicata okamžitě vydobyl plemeni přední místo u amerických milovníků koček a během čtyř let bylo registrováno více než 1750 koček.
Do Británie se ocicat dostal až v 90. letech a stále je málo známou novinkou a není uznán jako plemeno, zatímco u FIFé je plně uznán.
Ocicat je velká, atletická, jedinečně tečkovaná kočka s pevným, protáhlým tělem. Je silná, svalnatá a pevně stavěná, takže vzbuzuje dojem, že se hodí spíš do pralesa než do obývacího pokoje. Nesmí mít náznak zavalitosti a linie mají být celkově jemné, hruď dobře vyvinutá.
Plně dorostlá dospělá kočka může vážit až 5,5 kg a kocour až 7 kg. Hrozí tomuto plemeni problémy s obezitou? Nohy jsou dlouhé a záď má být o něco výš než lopatky. Ocas je dlouhý a zužuje se do tmavé špičky. Hlava má přiměřeně klínovitý tvar, čenich je široký a brada silná. Oči jsou velké, mandlové a míří trochu nahoru k uším. Mají být posazené na vzdálenost větší než je šířka oka. Uši jsou velké, vzpřímené, u hlavy široké a na špičce kulaté.
Srst ocicata je hladká a lesklá, souvislá a klouzavá. Je krátká, ale dost dlouhá na barevné proužky (ticking), které jsou hlavním znakem plemene. Na každém chlupu musí být několik proužků, střídavě světlých a tmavých. Stejně zakončené chlupy vytvářejí tmavé skvrny tvaru otisku palce na světlejším podkladě. Skvrny mají být velké, rovnoměrně rozmístěné a ohraničené.
Barevné variety ocicat
Původními barvami byly kaštanově hnědé nebo světle čokoládové skvrny se zlatožlutým lemováním na krémovém podkladě, ale přidaly se k nim modrá s břidlicově modrými skvrnami, zlatá se skořicovými skvrnami, bronzová s matně zlatými skvrnami, levandulová (lilová) s tmavěji levandulovými skvrnami a stříbřitá s černými skvrnami.
Skvrny musejí být oddělené a nesmějí splývat do žíhání, i když mohou tvořit na nohou a ocase proužky. Povolená barva očí je měděná, zelená, žlutá, oříšková a modrozelená, ale modré oči nejsou povoleny.
Ocicat je podle majitelů dokonale zdravá, bystrá a hravá kočka s jemnou povahou. Je zvláště společenská a ráda sleduje svého majitele jako psík. Také pejsky miluje a připojuje se ke hrám na aportování. Spokojeně chodí na vodítku a dobře se cvičí. Není ráda o samotě, a proto je lepší chovat ji v domácnosti, kde je někdo po celý den. Ocicat je velká kočka, která potřebuje dostatek pohybu a docela jistě i přístup do zahrady.
Česání je snadné a stačí jen občasné kartáčování. Siamští, habešští a američtí předkové ocicatů z jejich rodokmenu zcela nevymizeli a ve vrhu se někdy objeví neskvrnité kotě. Koťata jsou robustní a živá od útlého věku.

Kanadský sfinx

30. března 2008 v 13:01 | radka |  Kočky
Sfinx (sphynx) - Kanadská bezsrstá kočka V roce 1966 se v kanadském Torontu narodilo první bezsrsté kotě. Ostatní koťata ve vrhu byla normální, krátkosrstá. Ale již na konci 19. století se objevily bezsrsté kočky, kterým se říkalo mexická bezsrstá kočka. Ačkoli tato kočka vypadá naprosto bez srsti, při hlazení zjistíte, že je její tělo pokryto milimetrovými chloupky, takže vám připadne, že hladíte broskev. Většinou jsou kočky sfinx osrstěny velmi jemnými chlupy pouze na obličeji, uších, tlapkách, ocase a zádech. Středně velké tělo je štíhlé, ale svalnaté, se silnou hrudí, zakončené dlouhým zužujícím se ocasem. Kočky tohoto plemene mají střední velikost, vzhledem ke své velikosti je až překvapivě těžká. Hlava je ve tvaru klínu se zaoblenými obrysy. Velice nápadné jsou velké a široce otevřené v nasazení uši s lehce zakulacenými špičkami. Končetiny jsou středně dlouhé, zadní trochu vyšši než přední. Štíhlý ocas sbíhá do špičky. Není náročná na péči. Stačí, když jí zajistíte teplo. V potravě není vybíravá. Povahově je to kočka velice klidná a tichá, ale dokáže být i pěkně živá a hravá. Zároveň je společenská a přizpůsobivá svému majiteli. Má ráda volnost, tudíž nemiluje pevné držení a chování. Musí se chovat v bytě, protože díky tomu, že nemá srst, je náchylná k různým nemocem, které jsou spojené s teplotou. Plemeno je uznané organizací FIFe od 1.1.2002.
//<![CDATA[ &lt;!-- google_ad_client = "pub-7766158119174271"; google_ad_width = 300; google_ad_height = 250; google_ad_format = "300x250_as"; google_ad_type = "text"; google_ad_channel = "7546323877+7862089930"; google_color_border = "FFFFFF"; google_color_bg = "FFFFFF"; google_color_link = "0870b6"; google_color_text = "000000"; google_color_url = "0870b6"; //--&gt; //]]>

Bígl

30. března 2008 v 12:52 | radka |  Psi
Byl vyšlechtěn ve 14. století v Anglii . Měří v kohoutku 33 až 40 cm Váží v rozmezí 8 - 14 kg Srst má krátkou , hustou a ve vodě odolnou.Jsou uznána všechna zbarvební kromě játrového. Bíg je živý , pohyblivý , nikoli však nadmíru temperamentní pes.je živý, čilý a veselý, s velmi společenskou povahou. Je také ostražitý, někdy však dosti svéhlavý. PS-Pokud necháváte na stole jídlo, odsunuté židle a pokud máte opravdu nízkou kuchyňskou linku, toto plemeno si buďto nepořizujte a nebo se přispůsobte. Znám to z vlastní zkušenosti !

Zlatý retrívr

30. března 2008 v 12:39 | radka |  Psi
Zlatý retrívr byl vyšlechtěn ve Velké Británii. Tento atraktivní a přátelský pes je považován za nejklidnější plemeno ze všech retrívrů, a proto je z nich nejčastěji chován.
Celkový vzhled: Symetrická a vyvážená stavba těla. Silná bedra, hluboký hrudník s dlouhými klenutými žebry a rovná linie hřbetu. Hlava a lebka vyrovnaná s výrazným stopem ( kolmé nasazení čela nad kořenem nosního hřbetu ). Lebeční partie široká. Silná morda, široká a vysoká, zhruba stejně dlouhá mozkovna. Černý nos. Oči tmavohnědé, posazené široce od sebe, z tmavým okrajem víček. Ušní boltce středně velké, posazené přibližně ve výšce očí. čelisti silné z pravidelným nůžkovým skusem. Přední končetiny rovné a kolmo postavené. Zadní končetiny silné a svalnaté, se správnou délkou holeně a dobře vyvinutým kyčelním kloubem. Při pohledu zezadu musí být patní klouby nízko posazené a rovné, bez vybočení. Nežádoucí je "kravský postoj" ( nohy do x ). Zlatí retrívři mají okrouhlé kočičí tlapy. Ocas nasedá na úrovni hřbetu a na této úrovni má být i nesen. Dosahuje až k patám a neměl by být na konci zahnutý.Retrívr jím švihá svižně.
Velikost a hmotnost: Psi mají výšku v kohoutku 56 až 61 cm, feny 51 až 56 cm.
Samci váží 35 až 38 kg, feny dosahují 27 až 30 kg.
Srst a zbarvení: Osrstění hladké nebo vlnité, s hustou vodoodpudivou podsadou a prodlouženými chlupy a výraznými prapory ( místa na ocase nebo na končetinách porostlá velmi dlouhou srstí.) Přípustné jsou všechny odstíny od zlatého po krémový,nesmí se však vyskytovat mahagonová ani červená barva. Povoleno je menší množství bílých chlupů na hrudi.
Povaha: Přátelská, mírná, přítulná a důvěřivá s výraznou ochotou k poslušnosti. Zlatý retrívr je inteligentní a má vrozené vlohy pro plnění různých úkolů. Zlatí retrívři jsou známi schopností získat si srdce lidí. Zejména jejich feny mají tak oddaný pohled, že mu nelze odolat.
Potřeby a vlastnosti: Zlatý retrívr zbožňuje vodu a plavání, je to vášnivý lovecký pes, který potřebuje hodně volného pohybu a zaměstnání. Toto plemeno je stejně jako labradoři ceněno jako ideální slepečtí psi. Dají se snadno ovládat a vynikají ochotou plnit povely.Dobře vychovaný zlatý retrívr s přehledem zvládá všechny povinosti. Děti i ostatní domácí zvířata v něm nacházejí oddaného kamaráda na hraní.
Péče: Jednou týdně česání a kartáčování. Zastříhávání srsti postačí jednou za tři týdny.
Velikost: kohoutková výška psa je 56 - 61 cm, feny 51 - 56 cm. Zbarvení: jakýkoli odstín zlaté nebo krémové, nikoli červené nebo mahagonové. Několik bílých chlupů pouze na hrudi je přípustných. Vzhled: hlava: vyvážená a dobře modelovaná, lebka široká, ale ne hrubá, je dobře posazená na krku, čelist je silná, široká a hluboká. Délka čenichové partie je zhruba stejná jako vzdálenost od velmi dobře vyznačeného stopu k týlnímu hrbolu. Oči: tmavě hnědé, posazené široko od sebe, s tmavě pigmentovanými okraji víček. Uši: přiměřeně velké, nasazené přibližně v úrovni očí. Zuby: v silných čelistech mají dokonalý, úplný, pravidelný, nůžkový skus. Krk: je správné délky, čistý a svalnatý. Tělo: vyvážené, krátce vázané, s hlubokým hrudníkem a žebry, která jsou dobře klenutá. Hřbet je rovný. Končetiny: hrudní končetiny jsou rovné, dobrých kostí, kosti pažní jsou přiměřené délky, aby končetiny byly dobře umístěné pod tělem, lokty těsně přiléhají. Pánevní končetiny i bedra jsou silné a svalnaté, dobře skloněná hlezna jsou rovná při pohledu zezadu, ani utočená, ani vytočená. Kravský postoj je nanejvýš nežádoucí. Tlapy: okrouhlé a kočičí. Ocas: nasazený a nesený v úrovni hřbetu, dosahuje až k hleznům, bez zatočení na konci. Srst: plochá nebo zvlněná, s dobře vyvinutou, hustou a vodovzdornou podsadou.

o Madagaskar

29. března 2008 v 19:55 | radka |  o Filmech
Z animační sekce společnosti DreamWorks přichází nová computerově animovaná komedie Madagaskar. Je to příběh čtyř rozmazlených zvířátek ze ZOO v newyorském Central Parku, která vůbec netouží po tom vrátit se do divočiny, i když by tam teoreticky patřila, Lev Alex je králem této městské džungle a je také v ZOO hlavní atrakcí. Spolu se svým nejlepším přítelem zebrou Martym, žirafou Melmanem, a hrošicí Glorií žijí po celý svůj život v poklidném zajetí, kde pravidelně dostávají chutnou krmi a jsou obdivováni návštěvníky. Marty ovšem není úplně spokojený se svým osudem, prožívá svou "krizi středního věku" a ze zvědavosti a za pomoci několika šikovných tučňáků, uprchne, aby mohl prozkoumat neznámý svět.

Následují ho žirafa Melman, lev Alex a hrošice Glorie, ale než se dostanou na svobodu, jsou naloženi do velkých dřevěných beden, naloděni na zámořskou loď a plují do Afriky. Postarali se o to lidé, kteří se považují za milovníky zvířat. Předpokládají totiž, že je tak vysvobodí ze zajetí a stresu velkoměsta.

Když však se tučňáci postarají o zničení lodi, vyplaví vlny Alexe, Martyho, Melmana a Glorii na mořský břeh u exotického ostrova Madagaskar. Nyní se tito "rodilí newyorčané" musí postarat sami o sebe, hledat možnosti, jak přežít v divočině a objevit skutečný význam toho, že se ocitli v opravdové džungli.

O produkci

Computerová animace udělala za posledních 10 let ohromný pokrok a osvědčila se jako jedna z nejúspěšnějších metod tvorby animovaného filmu. Vrcholem byl zatím film Shrek spol. DreamWorks. Ten je totiž výmluvným svědectvím toho, kam až tato tvůrčí metoda pokročila a čeho je schopna dosáhnout např. v animaci tváře, která dělá z loutek opravdu živé bytosti a dokáže proměnit kulisy ve skutečný svět. Propast mezi možnostmi dnešního animovaného filmu a snímky, jaké známe z doby našeho mládí, se stále prohlubuje.
Nyní ale všechno staré znova touto metodou ožívá. Režiséři Eric Darnell a Tim McGrath se snažili dosáhnout vzhledu staré animace a tím současně vzdát hold legendám této tvorby z 30. a 40. let.
Darnell říká: "Naše postavy jsou velmi stylizované, nevycházejí z reality, takže jsme se velmi bavili tím, jak vypadají a jak se pohybují. Jsou inspirovány figurkami z 2D ale vznikly ve 3D computerovém světě." Při tvorbě snímku Madagaskar se tvůrci snažili použít metodu zvanou "squash and stretch" (zmáčkni a natáhni) při designování postav. Je to charakteristický postup ve starých animovaných filmech, kdy tvůrce deformuje objekt a pak mu dává nový tvar, který vyhovuje tomu, čeho potřebuje dosáhnout. Snadno se to provádí tužkou, ale mnohem hůře v computeru.
McGrath: "Dříve byla velmi omezená možnost pracovat s touto metodou při computerové animaci. Nyní vytvořili pracovníci animované sekce PDI/DreamWorks systém, který dovoluje tvůrcům mnohem širší možnosti, aniž by se přitom porušil charakter objektu." Základní koncepce Madagaskaru začala otázkou: Co by se stalo, kdyby čtyři zvířata z newyorské ZOO byla vytržena z civilizovaného prostředí, v němž po celou dobu žila a byla přesazena do nitra divoké džungle?

Je to klasická premisa - teorie o rybě bez vody - která umožňuje vznik celé řady humorných situací. Prostě myšlenka, která je okamžitě přijata, sotva ji někdo vyřkne. A to je také nutným základem pro animovaný film. Lidem se při jejím vyslovení musí rozzářit oči. Jestliže se to povede, pak jsou tvůrci na dobré cestě. Poté, co se zrodila myšlenka natočit Madagaskar, jehož hrdiny jsou čtyři rozdílní zvířecí hrdinové - lev, zebra, žirafa a hrošice, přidali se k režisérské dvojici Darnell a McGrath scenáristé Mark Burton a Billy Frolick.

Rámec příběhu byl relativně jednoduchý, čtyři zvířata ze ZOO v Central Parku jsou poslána do džungle a nyní tito rodilí newyorčané mají dokázat, že i zde přežijí. Ostrov Madagaskar byl vybrán jako místo děje i jako titul filmu, protože "jsme potřebovali místo naprosto opačné, než je Manhattan," říká Darnell. "Hlavní postavy našeho příběhu jsou africká zvířata, jenže Afriku necítíme jako exotickou zemi pro děj, jaký jsme měli na mysli. Naproti tomu je pobřeží Madagaskaru naprosto unikátní, s rostlinami a zvířaty, které se nevyskytují nikde jinde na světě. Zvláště se nám líbil lemur, který také nikde jinde není. Madagaskar je kouzelné místo, které nám poskytlo dostatek svobody k vytvoření takové džungle, do které jsme chtěli naše hrdiny přesadit." Zvířecí instintky
Každý ví, že lev a zebra jsou zvířata naprosto protikladná. V přírodě lev zebru sežere. Jenže v newyorské ZOO v Central Parku se tato dvě zvířata spřátelí, navzdory přírodním zákonům, že lev je divoká šelma a zebra oběť. McGrath říká: "Těžištěm příběhu je přátelství mezi lvem Alexem a zebrou Martym, protože ani jeden z nich vůbec netuší, jaké jsou jejich přírodou dané charaktery. Vyrostli a žili v civilizovaném světě a dnes, kdy jsou vrženi zpět do divočiny, začínají se v nich probouzet jejich přirozené instinkty."

Král městské džungle Alex nyní zjišťuje, že je na vrcholu potravního řetězce, ale dosud pro něj bylo největší pýchou, že je hlavní atrakcí v ZOO. Darnell potvrzuje : "Alex miluje své prominentní postavení, miluje okamžik, kdy vyjde před návštěvníky ZOO a přímo se těší z jejich obdivu. Vůbec si neumí představit jiný způsob života. Pokud jde o něj, New York je jednoduše vrcholem světa. Říkává: Je tu legrace, je tu potrava a je tu slastný život. Co víc bych si mohl přát? V životě by byl nepomyslel na to, že jeho přítel by mohl být jeho potravou, Ale jakmile se ocitne v divočině, začínají se probouzet jeho instinkty, což se mu zdá hrozivé, protože najednou si uvědomuje, že jeho nejlepším přítel by se mohl stát jeho potravou." Lev Alex a zebra Marty žili v ZOO po léta vedle sebe. Ale Marty je o 10 let starší a touží po změně, po dobrodružství. Chtěl by poznat, co je jinde ve světě. Prožívá takříkajíc krizi středního věku.
Když se zvířata dostanou na Madagaskar, je to pro všechny šok. Stojí před řadou překážek, s nimiž nemohli předem počítat. Je snadné být přítelem v době, kdy jde všechno hladce ve vyjetých kolejích. Ale může toto přátelství fungovat i nadále, když se všechno změní a zmizely veškeré jistoty?

Pak je tu ještě další tvor - žirafa Melman. Je trochu hypochondr. Miloval v ZOO možnost, nechat se obklopit všemi výdobytky moderní medicíny, žít ve zdravém prostředí, nechat se jednou týdně prohlédnout zvěrolékařem. Prostě využívat všeho, co mu civilizace je schopna nabídnout. V jeho případě je to na prvním místě právě medicína. Zatím si vůbec neumí představit, jak by mohl přežít např. bez nosního spreje. A tak chápe, že v podmínkách, v nichž se náhle ocitne, jedinou nadějí jak přežít, jsou jeho přátelé. A konečně čtveřici doplňuje hrošice Glorie. Působí jako tmel celé skupinky. Když se ostatní tři chovají jako puberťáci, ona jediná z nich je dospělá.
Příslušníci naší čtveřice z newyorské ZOO jsou do tělesných rozměrů i tvarů vzájemně velice rozdílní, ale když se najednou ocitnou na pobřeží Madagaskaru, vidí okolo sebe živočichy, s nimiž se ani v ZOO v životě nesetkali. První koho potkají, je skupinka lemurů, vedená hrdým králem Julienem 13., který má krásný pruhovaný ocas. Jeho pobočníkem je Maurice, který Juliena ve všem podporuje a je velice hrdý na své postavení druhého muže lemuří smečky. Pak je tu ještě Mort, maličký lemur, který je patrně nejroztomilejším a dokáže toho využít ve svůj prospěch.

Základem filmu byly návrhy čtyř hlavních protagonistů příběhu, lva, zebry, hrošice a žirafy. "Je skvělé vidět, jak se navzájem doplňují," říká Darnell, "jeden je dlouhý a hubený, druhý velký, kulatý, pak další s ohromnou hřívou kolem hlavy a poslední s nápadnou hřívou na krku. Výtvarnice Kendal Cronkhiteová dodává: "Bylo to jako doplňování puzzlů. Alex je jako obrácený trojúhelník, gloria je prostě kroužek, Melman tenká, vysoká hůka a Marty jako cylindr. Jsou vzájemně tvarově naprosto odlišní, ale jsou si v podstatě podobní, což znamenalo vytvořit je v přehnaných proporcích a s výraznými tvary a detaily." Hlavním návrhářem postaviček byl Craig Kellman, který vytvořil cartoonovou verzi všech čtyř zvířat. Nešlo o pouhou karikaturu, pouze o určitou nadsázku jejich podoby.


Hlava nebo ocas
Odhlédneme-li od metody "squash and stretch" , každý ze zvířecích charakterů představoval určitou překážku pro animační tým, uvážíme-li, že tu byla Alexova hříva, Melmanův žirafí krk, bříško hrošice Glorie a zebra Marty, se svou zvláštní schopností měnit se ze čtvernožce na dvounožce, který používá své přední nohy a kopyta jako normální ruce, s nimiž gestikuluje. Někdy byla animace těchto figurek dost tvrdým oříškem. Gloria se navzdory svému objemnému tělu musela pohybovat lehce a ladně, její ramena se pohybovala nezávisle na bocích a bylo třeba animovat i další části jejího těla až po konečky prstů.

Rovněž animace žirafy Melmana byla pro animátory doslova bolestivou záležitostí, šlo o to, jak sladit pohyby jeho krku s ostatními tak, aby byli všichni společně v obraze, kde je tvůrci potřebovali mít. Systém animace žirafího krku byl podobný, jako při animaci zvířecích ocasů, jen bylo k jeho ovládání třeba vyvinout robustnější systém, který by pak umožnil přirozený pohyb. Stejně nutná byla i animace zvířecích jazyků, hřívy, kožichu a dalších prvků, jako je tomu v každém animovaném filmu se zvířaty.


Všechno je v pohybu
Více než dvě třetiny filmu Madagaskar, se odehrávají v džungli a vytvořit tuto floru bylo možná náročnější, než zobrazit faunu. Rostliny musely být divoké, přerostlé a tropická vegetace musela být stejně autentická, jako každá bytost, ale v daleko jemnější podobě.
Vedoucí zvláštních efektů Scott Singers říká: "Jeden z největších efektů na Madagaskaru je právě džungle. Není možné se jí vyhnout, všude jen stovky stromů a rostlin a museli jsme je ukázat v pohybu, aby vypadaly jako skutečné, aniž by ovšem rozptylovaly a zvlášť na sebe upozorňovaly. Předem jsme museli promyslet, jak se každá jednotlivá rostlina ve větru pohybuje. Protože Madagaskar je ostrov, je obklopen pohyblivými písky a vodou, dvěma prvky, které též představují náročný úkol pro animátory. Je tu řada scén, kdy jsou hrdinové opravdu ve vodě, např. když Marty plave na delfínu. Bylo tedy třeba vytvořit celkovou choreografii, jak se voda pohybuje, aby to pak mohlo být přeneseno do animace ve filmu. Tam je ovšem všechno velice stylizované, takže jsme museli na druhé straně dbát, aby bylo ve výsledném efektu vše sladěno do jednotné podoby.

Také písek vyžadoval samostatnou animaci , bylo třeba vytvořit stopy kráčejících postav apod. Pokud jde o technologii, studio DreamWorks spolupracovalo po této stránce se společností Hewlet -Packard.


Dvě džungle
Film Madagaskar se odehrává ve dvou rozdílných džunglích: ta jedna je městská v New York City a ta druhá přirozená na ostrově. Oba světy musely být zobrazeny tak, aby byly pro diváka uvěřitelné, ale na druhé straně dostatečně zábavné a stylizované, aby poskytly zázemí stejně stylizovanému ději. Protože tvůrci chtěli atmosféru New Yorku přenést do minulosti asi před 40 - 50 lety, Cronkhiteová studovala archiv ZOO v Central Parku a porovnávala historická fota se současností a totéž bylo třeba udělat i při pohledech na N.Y. od ZOO ke stanici Grand Central Station, kam se vydala zvířata ze ZOO při svém útěku. Ačkoli pohled na všechny zvláštnosti newyorské scenérie je záměrně soustředěn na přírodu a její pestré barvy, přesto působí klaustrofobicky. Přes svou přitažlivost je totiž newyorská scenérie oproštěná od přírody. Děj se zde odehrává v pozdní době podzimu, což nabízelo omezenou paletu barev. V základě to byly cihly, beton a vápenec na pozadí podzimních stromů umně sestříhaných do slzných podob.

Naproti tomu je Madagaskar virtuální explozí živých, výrazných barev. V N.Y, je vše lineární a takřka sterilní. Madagaskar je otevřený a překypuje životem. "Chtěli jsme, aby barvy byly syté a rozmanité, takové, jaké opravdu nabízí příroda," říká Cronkhiteová. "I jedna jediná rostlina může hýřit barvami od růžové, přes červenou až ke žluté a zelené," Inspirace přicházela ze dvou zdrojů. Na jedné straně to byly klasické animované filmy a dětské knížky, které posloužily jako předobraz N.Y. i pro charaktery postav, zatímco výtvarnou inspirací Madagaskaru bylo výtvarné dílo francouzského umělce Henri Rousseaua, který sám sice na Madagaskaru nikdy nebyl, ale vytvořil nádherné exotické obrazy tajemného a fantastického světa džungle. K vytvoření scény posloužil nejprve model, na němž pracovníci výtvarného oddělení viděli návrhy v 3D a to jim dalo představu o měřítku a prostoru. Použitím miniaturní "lipstick" kamery, mohli zase tvůrci zjistit, z jakého úhlu pohledu se budou dívat jednotlivé postavy zvířat a tím si ověřit jaký prostor budou při natáčení potřebovat. Byl také vytvořeny miniaturní stromy beobabu, které vypadají, jakoby rostly kořenem vzhůru. Jsou ohromně velké a krásné a říká se, že právě na Madagaskaru je jejich největší vegetace na světě.

Náročným úkolem bylo dát jednotný rámec záběrům, které obsahovaly obojí: jak místní zvířata, tak i ta z newyorské ZOO. Lemuři obvykle dosahují lvu Alexovi sotva po kolena, takže bylo třeba vymyslet, zda rozdíly v jejich velikosti je třeba zmenšit nebo naopak akceptovat. Např. při jejich prvním setkání byl použit extrémní úhel pohledu, aby divák pochopil z jaké perspektivy se malá zvířata dívají na "gigantyy" ze ZOO, kteří se nad nimi tyčí. To umožnilo zarámovat obě skupinky do jediné obrazové kompozice a pohrát si s rozdíly, v jejich velikosti - což přispívá ke komičnosti scény. Výtvarnice Cronkhiteová připomíná, že je tu pouze jediná scéna, která představuje myšlenkovou vazbu mezi ZOO a divočinou. Jde o skalnatou bludištní formaci zvanou Tsingy. Ta označuje území predátorů (šelem) na ostrově. Jsou tu pásy skal s takřka apokalyptickou působivostí. Špičaté přírodní formace bez rostlin jistým způsobem připomínají newyorské mrakodrapy. Když se Alex dostane do těchto končin, probouzejí se v něm instinkty divoké šelmy. Proto si vytvoří něco podobného, jako byla jeho klec v ZOO, čímž se sám sobě snaží zabránit, aby se nedopustil něčeho, čeho by později litoval.

Režisér Darnell shrnuje hlavní myšlenku příběhu Madagaskar: "Pokud jde o naše hlavní charaktery, chtěli jsme zdůraznit, že je-li někdo newyorčanem, zůstává jím, ať je kdekoli. Nyní jsou tito tvorové sice ze svého prostředí vytrženi, ale jsou to stále stejná zvířata, jaká byla v newyorské ZOO, jen obohacená o zkušenost z divočiny. Alex zjišťuje, že nezáleží na tom, kde se nachází, ale na tom, jsou-li všichni přátelé pohromadě. To je ta pravda, o které se poučili."

Producentka Soriaová ho doplňuje: "Alex, Marty, Melman a Gloria zjistili, že není rozhodující to, co ta která společnost přikazuje, nebo to, co dostali od matky přírody do vínku, pokud je jejich přátelství natolik silné, aby dokázali překonat všechny vzájemné roz