Britská krátkosrstá

30. března 2008 v 13:04 | radka |  Kočky
Britská krátkosrstá kočka

Britská krátkosrstá kočka je klidná a přítulná. Vyšlechtěná ve druhé polovině 19. století křížením anglických domácích koček s perskými.

Původ tohoto plemene sahá až na přelom 19. a 20. století, kdy chovatelé v Anglii začali křížit své domácí kočky s perskými. Snažili se totiž o dosažení plemene, které je mohutné, ale krátkosrsté. Kočky, které se podobným způsobem chovaly na evropské pevnině, zpočátku spadaly pod tzv. evropskou krátkosrstou kočku. Později i tyto kočky dostaly název a plemenný standard jako britské krátkosrsté.

Britská krátkosrstá kočka je středně velká až velká svalnatá kočka, se širokým hrudníkem, dobře osvaleným hřbetem a plecemi, krátkými a zavalitými končetinami se silnými, kulatými tlapkami a silným, poměrně krátkým ocasem se zakulacenou špičkou. Hlavu mají kulatou a masivní, se širokou lebkou a silnou bradou, krátkým, širokým a rovným, u kořene lehce prohnutým nosem bez stopu, krátkýma, široce nasazenýma a lehce zakulacenýma ušima. Oči mají velké, kulaté, široce otevřené v barvě oranžové až měděné u stříbrných koček se dává přednost barvě zelené. Krk mají krátký a silný. Jejich srst je krátká, hustá, nepřiléhající, s dobře vyvinutou podsadou. Jednotlivá plemena se od sebe liší především barvou srsti. Celkově musí budit dojem hezké a harmonické kočky.

VADY:
Vysoko nasazené uši, slabá brada, šikmé oči, pinč, slabý ocas ukončený do špičky nebo zálomek (který vyřazuje zvířata z chovu), dlouhý ocas, bílé fleky v srsti (u jednobarevných zvířat).

HMOTNOST:
4-8 kg

SRST:
Je krátká, hustá, nepřiléhající, s dobře vyvinutou podsadou (srst musí být tzv. křupavá).
Zbarvení je různé: oranžová až měděná u stříbrných koček se dává přednost barvě zelené.
Všechny známé barvy, prokvétající, mramorové, skvrnité, dvoubarevné, lebkové a jiných variant, dýmové (kouřové), činčilové. Klasickou barvou je ale modrá. Dlouhou dobu se modré zbarvení ale v USA přičítalo jedině představitelům britských krátkosrstých koček.

HLAVA:
Kulatá a masivní se silnou bradou.

NOS:
Krátký, široký bez stopu, lehce prohnutý.

UŠI:
Krátké, široce nasazené lehce zakulacené.

OČI:
Velké, kulaté, široce otevřené. Široce posazené, kulaté; barva očí připomíná různé odstíny mědi a zlata (při vyloučení stříbřitých, u kterých se zelené nebo barva lískového oříšku nepočítá jako nedostatek).

TĚLO:
Je středně velké až velké svalnaté, se širokým hrudníkem, dobře osvalené, krk mají krátký a silný.

OCAS:
Silný, krátký se zakulacenou špičkou.

NOHY:
Silné, krátké zavalité se zakulacenými tlapkami.

CHARAKTER:
Britská kočka je známa svou vyrovnanou, klidnou a milou a povahou. Je přátelská a přítulná. Někdy dlouhé hodiny prospí, jindy si hraje s různými hračkami. Také se však velmi ráda nechává hladit. Přestože je velmi milá a jemná, je to osobnost a nenechá si všechno líbit. Pokud s něčím nesouhlasí, dá to ihned najevo. Britská kočka většinou dobře vychází s ostatními kočkami, dokonce často i se psy. Protože je to kočka dobromyslná, hodí se i do domácnosti, kde jsou děti.

PÉČE:
Srst britské kočky je krátká hustá s podsadou. Tato srst není náročná na ošetřování, pouze jí občas prokartáčujeme. Uši kočce kontrolujeme každý týden a pokud je potřeba, tak opatrně vyčistíme smotkem na špejli (nejlépe trochu namočeným v dětském olejíčku). Asi týden až deset dní před výstavou se většinou kočka koupe (ne těsně před výstavou, aby se srst mohla tzv. "srovnat"). Jestliže byla kočka koupaná nedávno a srst je stále pěkná není koupání nutné. Drápky se stříhají nebo zaštipují kleštičkami.


OCICAT

Tělesný typ: pevný, svalnatý
Barevné variety: hnědá nebo čokoládová na krémové, modrá, zlatá, bronzová, levandulová (lilová) a stříbřitá
Původ plemene ocicat
Nejprve se křížil divoce zbarvený habešský kocour se siamskou kočkou s tmavohnědými odznaky. Samička z následného vrhu byla připuštěna se siamským kocourem s čokoládovými odznaky a jedním z narozených koťat byla velká, slonovinová kočka s jasně zlatými tečkami, která se jmenovala Tonga.
Téhož roku se ve druhém vrhu rodičů Tongy objevil další ocicat. Do poloviny 90. let byly do rodokmenu přikříženy i americké krátkosrsté a habešské kočky.
Tvrdí se, že se ocicat podobá kočkám ve starém Egyptě, ale plemeno vzniklo výhradně úsilím chovatelů a podobnost se starověkými kočkami je náhodná. Také jméno ocicata je zavádějící. Nemá ve své genetické výbavě nic společného s ocelotem (Felis pardalis), i když se mu možná trochu podobá vzhledem, což vedlo americké chovatele k tomuto pojmenování.
Vývoj plemene je zásluhou jediné chovatelky, Virginie Dalyové. Zpočátku doufala, že získá v roce 1966 postavení prozatímního uznání u CFA, ale z osobních důvodů přerušila chovný program a teprve v roce 1986 dosáhla cíle. V dalším roce následovalo plné uznání.
Výrazný vzhled ocicata okamžitě vydobyl plemeni přední místo u amerických milovníků koček a během čtyř let bylo registrováno více než 1750 koček.
Do Británie se ocicat dostal až v 90. letech a stále je málo známou novinkou a není uznán jako plemeno, zatímco u FIFé je plně uznán.
Ocicat je velká, atletická, jedinečně tečkovaná kočka s pevným, protáhlým tělem. Je silná, svalnatá a pevně stavěná, takže vzbuzuje dojem, že se hodí spíš do pralesa než do obývacího pokoje. Nesmí mít náznak zavalitosti a linie mají být celkově jemné, hruď dobře vyvinutá.
Plně dorostlá dospělá kočka může vážit až 5,5 kg a kocour až 7 kg. Hrozí tomuto plemeni problémy s obezitou? Nohy jsou dlouhé a záď má být o něco výš než lopatky. Ocas je dlouhý a zužuje se do tmavé špičky. Hlava má přiměřeně klínovitý tvar, čenich je široký a brada silná. Oči jsou velké, mandlové a míří trochu nahoru k uším. Mají být posazené na vzdálenost větší než je šířka oka. Uši jsou velké, vzpřímené, u hlavy široké a na špičce kulaté.
Srst ocicata je hladká a lesklá, souvislá a klouzavá. Je krátká, ale dost dlouhá na barevné proužky (ticking), které jsou hlavním znakem plemene. Na každém chlupu musí být několik proužků, střídavě světlých a tmavých. Stejně zakončené chlupy vytvářejí tmavé skvrny tvaru otisku palce na světlejším podkladě. Skvrny mají být velké, rovnoměrně rozmístěné a ohraničené.
Barevné variety ocicat
Původními barvami byly kaštanově hnědé nebo světle čokoládové skvrny se zlatožlutým lemováním na krémovém podkladě, ale přidaly se k nim modrá s břidlicově modrými skvrnami, zlatá se skořicovými skvrnami, bronzová s matně zlatými skvrnami, levandulová (lilová) s tmavěji levandulovými skvrnami a stříbřitá s černými skvrnami.
Skvrny musejí být oddělené a nesmějí splývat do žíhání, i když mohou tvořit na nohou a ocase proužky. Povolená barva očí je měděná, zelená, žlutá, oříšková a modrozelená, ale modré oči nejsou povoleny.
Ocicat je podle majitelů dokonale zdravá, bystrá a hravá kočka s jemnou povahou. Je zvláště společenská a ráda sleduje svého majitele jako psík. Také pejsky miluje a připojuje se ke hrám na aportování. Spokojeně chodí na vodítku a dobře se cvičí. Není ráda o samotě, a proto je lepší chovat ji v domácnosti, kde je někdo po celý den. Ocicat je velká kočka, která potřebuje dostatek pohybu a docela jistě i přístup do zahrady.
Česání je snadné a stačí jen občasné kartáčování. Siamští, habešští a američtí předkové ocicatů z jejich rodokmenu zcela nevymizeli a ve vrhu se někdy objeví neskvrnité kotě. Koťata jsou robustní a živá od útlého věku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama