Kočky

kočičky

25. února 2009 v 15:24 | radka






http://imagecache2.allposters.com/images/EUR/2300-8631.jpg

http://shipbattle.wz.cz/index_soubory/image017.jpg

Britská krátkosrstá

30. března 2008 v 13:04 | radka
Britská krátkosrstá kočka

Britská krátkosrstá kočka je klidná a přítulná. Vyšlechtěná ve druhé polovině 19. století křížením anglických domácích koček s perskými.

Původ tohoto plemene sahá až na přelom 19. a 20. století, kdy chovatelé v Anglii začali křížit své domácí kočky s perskými. Snažili se totiž o dosažení plemene, které je mohutné, ale krátkosrsté. Kočky, které se podobným způsobem chovaly na evropské pevnině, zpočátku spadaly pod tzv. evropskou krátkosrstou kočku. Později i tyto kočky dostaly název a plemenný standard jako britské krátkosrsté.

Britská krátkosrstá kočka je středně velká až velká svalnatá kočka, se širokým hrudníkem, dobře osvaleným hřbetem a plecemi, krátkými a zavalitými končetinami se silnými, kulatými tlapkami a silným, poměrně krátkým ocasem se zakulacenou špičkou. Hlavu mají kulatou a masivní, se širokou lebkou a silnou bradou, krátkým, širokým a rovným, u kořene lehce prohnutým nosem bez stopu, krátkýma, široce nasazenýma a lehce zakulacenýma ušima. Oči mají velké, kulaté, široce otevřené v barvě oranžové až měděné u stříbrných koček se dává přednost barvě zelené. Krk mají krátký a silný. Jejich srst je krátká, hustá, nepřiléhající, s dobře vyvinutou podsadou. Jednotlivá plemena se od sebe liší především barvou srsti. Celkově musí budit dojem hezké a harmonické kočky.

VADY:
Vysoko nasazené uši, slabá brada, šikmé oči, pinč, slabý ocas ukončený do špičky nebo zálomek (který vyřazuje zvířata z chovu), dlouhý ocas, bílé fleky v srsti (u jednobarevných zvířat).

HMOTNOST:
4-8 kg

SRST:
Je krátká, hustá, nepřiléhající, s dobře vyvinutou podsadou (srst musí být tzv. křupavá).
Zbarvení je různé: oranžová až měděná u stříbrných koček se dává přednost barvě zelené.
Všechny známé barvy, prokvétající, mramorové, skvrnité, dvoubarevné, lebkové a jiných variant, dýmové (kouřové), činčilové. Klasickou barvou je ale modrá. Dlouhou dobu se modré zbarvení ale v USA přičítalo jedině představitelům britských krátkosrstých koček.

HLAVA:
Kulatá a masivní se silnou bradou.

NOS:
Krátký, široký bez stopu, lehce prohnutý.

UŠI:
Krátké, široce nasazené lehce zakulacené.

OČI:
Velké, kulaté, široce otevřené. Široce posazené, kulaté; barva očí připomíná různé odstíny mědi a zlata (při vyloučení stříbřitých, u kterých se zelené nebo barva lískového oříšku nepočítá jako nedostatek).

TĚLO:
Je středně velké až velké svalnaté, se širokým hrudníkem, dobře osvalené, krk mají krátký a silný.

OCAS:
Silný, krátký se zakulacenou špičkou.

NOHY:
Silné, krátké zavalité se zakulacenými tlapkami.

CHARAKTER:
Britská kočka je známa svou vyrovnanou, klidnou a milou a povahou. Je přátelská a přítulná. Někdy dlouhé hodiny prospí, jindy si hraje s různými hračkami. Také se však velmi ráda nechává hladit. Přestože je velmi milá a jemná, je to osobnost a nenechá si všechno líbit. Pokud s něčím nesouhlasí, dá to ihned najevo. Britská kočka většinou dobře vychází s ostatními kočkami, dokonce často i se psy. Protože je to kočka dobromyslná, hodí se i do domácnosti, kde jsou děti.

PÉČE:
Srst britské kočky je krátká hustá s podsadou. Tato srst není náročná na ošetřování, pouze jí občas prokartáčujeme. Uši kočce kontrolujeme každý týden a pokud je potřeba, tak opatrně vyčistíme smotkem na špejli (nejlépe trochu namočeným v dětském olejíčku). Asi týden až deset dní před výstavou se většinou kočka koupe (ne těsně před výstavou, aby se srst mohla tzv. "srovnat"). Jestliže byla kočka koupaná nedávno a srst je stále pěkná není koupání nutné. Drápky se stříhají nebo zaštipují kleštičkami.


OCICAT

Tělesný typ: pevný, svalnatý
Barevné variety: hnědá nebo čokoládová na krémové, modrá, zlatá, bronzová, levandulová (lilová) a stříbřitá
Původ plemene ocicat
Nejprve se křížil divoce zbarvený habešský kocour se siamskou kočkou s tmavohnědými odznaky. Samička z následného vrhu byla připuštěna se siamským kocourem s čokoládovými odznaky a jedním z narozených koťat byla velká, slonovinová kočka s jasně zlatými tečkami, která se jmenovala Tonga.
Téhož roku se ve druhém vrhu rodičů Tongy objevil další ocicat. Do poloviny 90. let byly do rodokmenu přikříženy i americké krátkosrsté a habešské kočky.
Tvrdí se, že se ocicat podobá kočkám ve starém Egyptě, ale plemeno vzniklo výhradně úsilím chovatelů a podobnost se starověkými kočkami je náhodná. Také jméno ocicata je zavádějící. Nemá ve své genetické výbavě nic společného s ocelotem (Felis pardalis), i když se mu možná trochu podobá vzhledem, což vedlo americké chovatele k tomuto pojmenování.
Vývoj plemene je zásluhou jediné chovatelky, Virginie Dalyové. Zpočátku doufala, že získá v roce 1966 postavení prozatímního uznání u CFA, ale z osobních důvodů přerušila chovný program a teprve v roce 1986 dosáhla cíle. V dalším roce následovalo plné uznání.
Výrazný vzhled ocicata okamžitě vydobyl plemeni přední místo u amerických milovníků koček a během čtyř let bylo registrováno více než 1750 koček.
Do Británie se ocicat dostal až v 90. letech a stále je málo známou novinkou a není uznán jako plemeno, zatímco u FIFé je plně uznán.
Ocicat je velká, atletická, jedinečně tečkovaná kočka s pevným, protáhlým tělem. Je silná, svalnatá a pevně stavěná, takže vzbuzuje dojem, že se hodí spíš do pralesa než do obývacího pokoje. Nesmí mít náznak zavalitosti a linie mají být celkově jemné, hruď dobře vyvinutá.
Plně dorostlá dospělá kočka může vážit až 5,5 kg a kocour až 7 kg. Hrozí tomuto plemeni problémy s obezitou? Nohy jsou dlouhé a záď má být o něco výš než lopatky. Ocas je dlouhý a zužuje se do tmavé špičky. Hlava má přiměřeně klínovitý tvar, čenich je široký a brada silná. Oči jsou velké, mandlové a míří trochu nahoru k uším. Mají být posazené na vzdálenost větší než je šířka oka. Uši jsou velké, vzpřímené, u hlavy široké a na špičce kulaté.
Srst ocicata je hladká a lesklá, souvislá a klouzavá. Je krátká, ale dost dlouhá na barevné proužky (ticking), které jsou hlavním znakem plemene. Na každém chlupu musí být několik proužků, střídavě světlých a tmavých. Stejně zakončené chlupy vytvářejí tmavé skvrny tvaru otisku palce na světlejším podkladě. Skvrny mají být velké, rovnoměrně rozmístěné a ohraničené.
Barevné variety ocicat
Původními barvami byly kaštanově hnědé nebo světle čokoládové skvrny se zlatožlutým lemováním na krémovém podkladě, ale přidaly se k nim modrá s břidlicově modrými skvrnami, zlatá se skořicovými skvrnami, bronzová s matně zlatými skvrnami, levandulová (lilová) s tmavěji levandulovými skvrnami a stříbřitá s černými skvrnami.
Skvrny musejí být oddělené a nesmějí splývat do žíhání, i když mohou tvořit na nohou a ocase proužky. Povolená barva očí je měděná, zelená, žlutá, oříšková a modrozelená, ale modré oči nejsou povoleny.
Ocicat je podle majitelů dokonale zdravá, bystrá a hravá kočka s jemnou povahou. Je zvláště společenská a ráda sleduje svého majitele jako psík. Také pejsky miluje a připojuje se ke hrám na aportování. Spokojeně chodí na vodítku a dobře se cvičí. Není ráda o samotě, a proto je lepší chovat ji v domácnosti, kde je někdo po celý den. Ocicat je velká kočka, která potřebuje dostatek pohybu a docela jistě i přístup do zahrady.
Česání je snadné a stačí jen občasné kartáčování. Siamští, habešští a američtí předkové ocicatů z jejich rodokmenu zcela nevymizeli a ve vrhu se někdy objeví neskvrnité kotě. Koťata jsou robustní a živá od útlého věku.

Kanadský sfinx

30. března 2008 v 13:01 | radka
Sfinx (sphynx) - Kanadská bezsrstá kočka V roce 1966 se v kanadském Torontu narodilo první bezsrsté kotě. Ostatní koťata ve vrhu byla normální, krátkosrstá. Ale již na konci 19. století se objevily bezsrsté kočky, kterým se říkalo mexická bezsrstá kočka. Ačkoli tato kočka vypadá naprosto bez srsti, při hlazení zjistíte, že je její tělo pokryto milimetrovými chloupky, takže vám připadne, že hladíte broskev. Většinou jsou kočky sfinx osrstěny velmi jemnými chlupy pouze na obličeji, uších, tlapkách, ocase a zádech. Středně velké tělo je štíhlé, ale svalnaté, se silnou hrudí, zakončené dlouhým zužujícím se ocasem. Kočky tohoto plemene mají střední velikost, vzhledem ke své velikosti je až překvapivě těžká. Hlava je ve tvaru klínu se zaoblenými obrysy. Velice nápadné jsou velké a široce otevřené v nasazení uši s lehce zakulacenými špičkami. Končetiny jsou středně dlouhé, zadní trochu vyšši než přední. Štíhlý ocas sbíhá do špičky. Není náročná na péči. Stačí, když jí zajistíte teplo. V potravě není vybíravá. Povahově je to kočka velice klidná a tichá, ale dokáže být i pěkně živá a hravá. Zároveň je společenská a přizpůsobivá svému majiteli. Má ráda volnost, tudíž nemiluje pevné držení a chování. Musí se chovat v bytě, protože díky tomu, že nemá srst, je náchylná k různým nemocem, které jsou spojené s teplotou. Plemeno je uznané organizací FIFe od 1.1.2002.
//<![CDATA[ &lt;!-- google_ad_client = "pub-7766158119174271"; google_ad_width = 300; google_ad_height = 250; google_ad_format = "300x250_as"; google_ad_type = "text"; google_ad_channel = "7546323877+7862089930"; google_color_border = "FFFFFF"; google_color_bg = "FFFFFF"; google_color_link = "0870b6"; google_color_text = "000000"; google_color_url = "0870b6"; //--&gt; //]]>
 
 

Reklama