ostatní zvířata

ježek

30. března 2008 v 16:24 | radka
Ježka
můžeme v přírodě potkat kromě zimy prakticky celý rok, ale nejčastěji se s nimi setkáme v letních a podzimních měsících. Říjen a listopad je pro ježky období přípravy na přezimování. Aby zimu ve zdraví přežili, musí ježci dosáhnout hmotnosti 650-700g. Pokud venkovní teplota klesne pod -6°C je takový ježek schopen uložit se do svého pelíšku k zimnímu spánku a zimu až do jara v pořádku přežít. Ježek s nižší hmotností nemá příliš velkou naději na přežití, proto bychom se měli takového jedince ujmout. Většinou se jedná o mláďata, která se nestačila dostatečně vykrmit.
Ježek je hmyzožravec. Rostlinnou potravu přijímá málokdy. V přírodě se živí hmyzem, žížalami, šneky, vejci. V zajetí je ale lepší tuto stravu nahradit masem, protože žížaly a šneci mohou obsahovat parazity. Vhodná strava v domácím prostředí je vařená rýže, těstoviny, syrové vločky, syrové hovězí maso nebo konzerva pro kočky, psy, nastrouhaná syrová mrkev, dětské piškoty, tvaroh, strouhaný sýr. Stravu je vhodné podávat ve formě husté kaše. K pití podávejte nejlépe fenyklový čaj nebo pitnou vodu. Nikdy NE MLÉKO!!! Pouze ježčím kojencům do hmotnosti cca 150g podáváme psí nebo kočičí mléko.
Množství potravy dávkujeme podle hmotnosti ježka v následující tabulce:
hmotnost ježka v gramech
množství potravy v gramech
100 - 150
60
150 - 450
80 - 90
nad 450
120
Ježek je noční živočich, proto větší část denní dávky jídla by měl dostat večer. Menšího ježka krmíme alespoň 2x denně, ježka nad 250g. krmíme jen večer. Můžeme mu občas přidat i suché granule pro psy a kočky nebo moučné červy. Pro lepší kondici je vhodné přidat ježkům 3x týdně do krmení přípravek Roboran, který koupíte ve zverimexu nebo u veterináře.
Pokud se vám stane, že najdete ježčí miminko ( 30 - 50g ), můžete se pokusit o jeho záchranu. Maličký ježek potřebuje především zajistit teplo. Do košíku nebo krabice dáme na dno termofor naplněný horkou vodou ( ne vařící ), obalený např. tenčím ručníkem. Takto obalený termofor či PET láhev má vydávat pro lidskou pokožku příjemné sálající teplo, nesmí pálit. Vodu v termoforu vyměňujeme průběžně za teplou. Dno košíku je vhodné pokrýt hadříky, aby si ježeček udělal hnízdo. K jídlu mu podáme dětskou instantní rýžovou kaši např. Milupu, kterou naředíme tak, abyste mohli ježka krmit očním kapátkem, které zakoupíte v lékárně. K naředění použijeme opět fenyklový čaj. V této hmotnosti se podává ještě kaše mléčná, od hmotnosti 100g. Podáváme již bezmléčnou a přidáváme do ní kousek rozmixované kočičí konzervy. Po jídle masírujeme bříško jemným krouživým pohybem. Krmíme zpočátku každé 3 hodiny ( také v noci ), intervaly postupně prodlužujeme. Snažíme se ježkovi podávat jídlo i z mističky, aby se naučil přijímat potravu samostatně. Pozvolna nahrazujeme kaši konzervou až přejde na běžnou stravu. Nesmíme zapomenout na čerstvou vodu v misce, kterou nelze převrátit. Ježka, kterého jsme si přinesli domů, je vhodné nejprve prohlédnout. Ježek může být zraněn, mít na těle množství různých parazitů jako např. blechy a klíšťata. Jejich odstranění provedeme nejlépe postřikem celého těla 1% Arpalitem-spray, přitom musíme dát pozor na jeho oči. Postřik můžeme provést i dalšími přípravky, které jsou určené pro použití u psů a koček např.: Bolfo zásyp, Bolfo spray, Kadox spray. Klíšťata vytahujeme z těla pinzetou nebo rukou v rukavici. Je zcela jedno jakým směrem klíště vytáčíme. Ježek může mít také vnitřní parazity, proto je dobré podat mu tabletu proti parazitům. Nejlépe je poradit se s veterinářem o dávce a druhu přípravku podle velikosti vašeho ježka.
Ježka je také nutné ubytovat. Jeho příbytek by se měl skládat z výběhu a ložnice. V ložnici bude mít seno nebo buničitou vatu. Víko ložnice má být snímatelné. Rozměry ložnice jsou cca 30x25x15 cm, výška výběhu cca 50cm. Vše zhotovené nejlépe ze dřeva. Jakmile váš ježek dosáhne hmotnosti 700g, je možné jej zazimovat i v domácím prostředí. Proto se vám bude hodit, pokud bude jeho příbytek přenosný.
K zazimování přenesete ježka do místnosti, kde by se teplota měla pohybovat okolo 5°C. Ložnici na přezimování zakryjte. Ježkovi podávejte potravu i vodu, dokud ji přijímá. Strava je lepší v této době suchá. Pokud máte ježků víc, zazimujte je zvlášť, protože jsou to samotáři. To, že je zimování skončeno, poznáte podle 1. trusu ve výběhu. Většinou to bývá v období března a dubna. V této době vyměňte podestýlku a začněte krmit ježka běžným způsobem.
Zpět do volné přírody můžete ježka vypustit podle počasí, přibližně v polovině dubna. Nemělo by pršet ani sněžit. Vypouštět ježka je nejlepší večer.

delfín skákavý

30. března 2008 v 16:21 | radka
Delfín skákavý (Tursiops truncatus) je známý druh, protože je často chován v delfináriích a je často používán pro výzkumné účely. Je podobný delfínu obecnému, ale má kratší čelisti s menším počtem zubů a působí celkově mohutněji.
Delfín skákavý má tělo dlouhé 2,5 až 4 metry (váží 150 - 200 výjimečně až 390 kg a dožívá se 30 - 35 let). Zobákovité čelisti jsou krátké, dolní čelist přesahuje přes horní (v každé polovině čelisti 20-26 zubů). Má hřbetní ploutev, zřetelně protaženou dozadu a trojúhelníkovitě zašpičatělou. Břišní strana je světlá, hřbetní šedohnědá až černá (tmavá barva zasahuje i na čelo a zobák). Březost trvá 12 měsíců.
Žije ve skupinkách o 5 - 10 kusech, ale občas se houfují i do větších skupin (až 100 jedinců). Skupina se většinou zdržuje podél pobřeží na úseku 200 - 300 km dlouhém a nekoná delší přesuny. Dokážou vyvinout rychlost až 50 km/h a rádi se honí s loděmi. Skoky nad hladinou bývají dlouhé až 10 m a 4 - 5 metrů vysoké. Ryby loví spíš u dna a spotřebuje až 7 kg za den. Kromě ryb loví i měkkýše, korýše a menší žraloky.Musí vyplouvat na hladinu aby se nadechli vzduchu.
Vyskytuje se v mořích a oceánech tropického a mírného pásma, včetně Středozemního a Černého moře. Místy se podél evropského pobřeží dostane až do Severního moře.

žralok lidožravý

30. března 2008 v 16:16 | radka

ŽRALOK LIDOŽRAVÝ

Lidé žraloka lidožravého nazývají žralok bílý nebo bílá smrt. Seznam všech útoků tohoto mořského tuláka na koupající se lidi a na malé čluny by byl velmi dlouhý a krvavý.

Žralok lidožravý náleží mezi nejobávanější živočichy v moři. Dává přednost vodám mírných zeměpisných šířek a většinu času tráví samotářským životem na otevřeném moři. Je odsouzen k neustálému pohybu, protože jedině tak může jeho krev rozvádět po těle dostatek kyslíku.
Velmi mnoho útoků na člověka má skutečně na svědomí žralok lidožravý. Svědčí o tom zcela jednoznačně otisky zubů na poškozených surfovacích prknech a bocích člunů, ale i zranění napadených lidí, kteří útok žraloka přežili. Sám žralok je ovšem velmi vyhledávaným úlovkem sportovních rybářů. Pro mnohé z nich často představuje největší kořist jejich života. Žraloka lidožravého spolehlivě poznáte podle jeho vysoké trojúhelníkové hřbetní ploutve a podle silného, poloměsíčitého ocasu. V součastnosti se žraloci loví opravdu jen kvůli sportu a méně často pro maso. To totiž nemá příliš dobrou chuť, protože je prosyceno různými zplodinami a močí. O žralocích lidožravých toho dosud nevíme mnoho. Pokusy studovat jejich život v jejich přirozeném prostředí prozatím ztroskotávají, jednak proto, že žralok lidožravý je měrně vzácný a jednak i proto, že musí být neustále v pohybu. Nelze jej dlouhodobě chovat v zajetí, takže ani tam se nemůže začít s pozorováním. Proto o tomto druhu žraloka dosud přetrvává celé řada pověr a bájí, nejvíce mezi pověrčivými národy tichomořských ostrovů.
Zoologové se domnívají, že jakmile žralok lidožravý dosáhne určité délky a hmotnosti, změní od základu své dosavadní životní návyky. Vypadá to jako by zvíře, které doposud spokojeně žilo v horních vrstvách vody pod hladinou, zničeho nic opustilo své osvědčené lovecké metody a navždy zmizelo v temných hlubinách moří a oceánů. Stejně dobře je možné přijmout i předpoklad, že jakmile žralok lidožravý dosáhne potřebné velikosti, změní pohlaví ze samčího na samičí (tak je tomu například upyskounů a i u některých druhů kaniců). Možná, že příroda tímto způsobem zajišťuje přežití druhu, neboť jen velkým a silným jedincům dává možnost přivést na svět zdatného a zdravého potomka rodu. Způsob života se liší také u druhů živorodých a u žraloků kladoucích vajíčka.

O tomto druhu žraloka člověk ještě moc neví a snad příroda ani více nechce prozradit a je to dobře, protože snad díky tomu i tento vzácný druh žraloka nevyhyne díky člověku! (zásluhou člověka už bylo vyhubeno dost zvířecích druhů).
V podstatě skoro každý živočich žijícíc v oceánu je potencionální kořistí žraloka lidožravého - čím větší, tím lepší! tuňáci, marlíni (marlíni jsou ryby příbuzné makrelám) a měčouni patří k jejich nejmilejším pochoutkám, zatím co delfíny, tuleně a lachtyny si dají jako svačinku. Naprostá většina lidožravých žraloků loví samotářsky. Stává se, že krev rozptýlená ve vodě přiláká k lovci a jeho oběti další žraloky (žraloci lidožraví dokážou totiž vicítit jednu kapku krve i v 4,6 milionech litrů), z nichž si každý urve svůj díl. V součastné době neexistují žádné studie o tom, kolik potravy spotřebuje žralok lidožravý za jeden den, je ale známé, že její množství závisí na teplotě vody a na tom, kolik kořisti má zrovna žralok na dosah. Pro lovícího žraloka je životně důležitý mimořádně jemný čich, který je zárověň nejcitlivější ze zraločích smyslů. Čichem totiž dovedou vystopovat potravu na velkou dálku. Tisíce drobných jamen, kterými je poseta celá špice jeho čenichu, představuje důležité smyslové orgány. Mimo to je také žralok lidožravý schopen se orientovat pomocí ultra zvuku. Zdá se, že žralok loví kořist na kterou právě netrefí, bez ohledu na to, jestli před malou chviličkou sežral jednu takovou porci. Na druhou stranu je mu zcela lhostejné, že občas musí vydržet i velmi dlouhou dobu bez potravy.
Tělesné rozměry:
Délka: asi 3 až 6 metrů, ale může být i více!
Hmotnost: něco mezi 1200 a 3000 kg


Rozmnožování:
O rozmnožování víme jen velmi málo, ale domníváme se, že žralok lidožravý přivádí mláďata na svět živá a neklade vajíčka.


Způsob života:
Chování: samotářský, neustále je v pohybu.
Potrava: v podstatě sežere všechny ryby i teplokrevné živočichy, které může ulovit.
Délka života: bohužel, ale tento údaj není znám!


Řada zubů:
až sedm a půl centimetru dlouhé žraločí zuby, které mají trojúhelníkový tvar a pilkové okraje (více: fotografie dole na této stránece). Takto pak žraloci snáze krájejí maso z ulovené oběti. Všem žralokům, a tedy i žraloku lidožravému mohou ulomené nebo vypadené zuby dorůstat. Zuby vyrůstají v celých řadách a zůstávají uloženy v čelistech, dokud jich není zapotřebí. Ztratí-li žralok jeden zub, dhurý zub jej ze zadu nahradí.
 
 

Reklama